Povídky autora Sladkalu
Nalezeno 9 záznamů. Zobrazuji 1-9.
Někdy se dozvíme, jak moc se podobáme svým blízkým až tehdy, když je ztratíme...
Přivézt si z dovolené sádru , může mít i něco do sebe...
V jedné neznámé galaxii je krásná, modrá planeta, která je obydlena inteligentními bytostmi...
Není řemeslník, jako řemeslník – aneb,
V roce 1997 jsem rozšířila řady žen, kterým se tak hezky říká „samoživitelky.“
Ale i tak můj život stálo za to žít. A ještě nějakej ten pátek si ho užiju! „Je totiž tolik krásnejch věcí a lidí a vůbec všeho, pro co stojí za to tu bejt ...“
...Život se tak nemilosrdně opakuje, jako mnohočetná repríza více, či méně úspěšné divadelní hry. A my jsme jen bezmocně přihlížejícími diváky, bez možnosti stát se alespoň na chvíli režisérem a pozměnit tu, či onu scénu, která se nám napoprvé nepovedla!
A pak že se stářím přichází moudrost!
Když děti vylétnou z hnízda
vzpomínka z dětství
Všechny ovce pěkně v řadě za sebou...
Povídání jen tak o věcech kolem nás a mezilidských vztazích.