Povídky autora Nenefer
Nalezeno 110 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Sny, ach ty sny. Doufám, že se bude líbit.
:-D
„Napustím ti vanu.“ Klekl si ke mně a položil mi dlaně na kolena.
Bylo něco před polednem, když Adrian zastavil na konci mýtiny a pomohl mi vystoupit.
„Máš hlad?“ Vtiskl mi polibek za ucho. „Ani nevíš jaký. Sice mi dal Alex trochu napít, ale to by nestačilo ani dítěti.“
Adrian přistoupil k Alexovi až na délku paží a chvíli spolu hráli hru, kdo uhne pohledem jako první. Ani jeden z nich nevypadal, jako že by mohl být ten první.
Otočila jsem se na bok. Seděl na kraji postele a pozoroval mě. Mlčky jsem mu ten zkoumavý pohled oplácela, rozhodnuta neuhnout první.
Zamžourala jsem na dřevěný strop nade mnou. Páni, tak tohle je nebe? No, trochu divný, ale co, darovanému koni… Brr, říkal tady někdo slovo kůň?
„Vstávej, Abby.“ Vydechl mi do tváře a pak mne políbil na špičku nosu.
„Potřebuje se teď napít, Iane.“ Pípla Liz, ještě se zaslzenýma očima.
Tak fajn, tohle měli asi v rodině společné, do jednoho slova shrnout veškerou mizérii, která nás čeká.
Jeho zuby se nořily do mého masa, byly ostré jako břitvy.
Otevřela jsem oči a zasténala bolestí. Má hlava měla tendence se rozskočit na tisíc drobounkých kousků.
Kupodivu jsem totálně odpadla a vzbudila se, až s prvními paprsky zimního sluníčka, otravně mě šimrajícími do nosu.
Těžko říct, kdy jsem se ráno vzbudila. Hustě sněžilo a tak určit čas, podle polohy slunce na nebi, bylo zhola nemožné.
Zamrkala jsem do šera pokoje a otočila hlavu na stranu. Adrian stál u dveří.
„Abby, vím, že je to až přespříliš troufalé, ale mohl bych tě poprosit o jednu maličkost?“
"Abby, jsi už vzhůru?" Adrian klepnul na dveře a zůstal stát za nimi.
Vzala jsem ho za slovo a hned, jak odešel, zamknula dveře, i když pochybuji, že by mi to bylo něco platné, kdyby se někdo z nich rozhodl vejít.
Svatební noc jsem strávila, tak jako každá správná nevěsta, na podlaze v koupelně.