Díla autora exKlarka
Nalezeno 73 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Když pomáháte příteli...
Tentokrát budu lepší. Zachovám se lépe.
V pasti jeho očí, duše, přátelství?
O tom jak je všechno dané časem a jaký má vše, co se odehraje, na mě vliv. Jaký k tomu mám vztah.
Takové malinké vyznání lásky.
Druhá báseň o pravdě.
Co je jen pro dobré, pro dobré zůstane. I když to dobré tam někdy bude samo.
Kdo básně píše, a opravdu pro něj neco znamenají, určitě ví, že psát nemusí být zrovna nejpříjemnější ani nejjednodušší.
Básně týkající se lásky nebyly nikdy hlavní částí mého "repertoáru", ale tuhle jsem si po delší době přečetla a samotnou mě dostala naprosto do kolen.
Řekněme, že když člověk stárne -ačkoli mě ještě pár měsíců bude pouhých 19- , jeho zkušenosti ho chtě-nechtě formují. A člověk je, většinou, stále moudřejší a schopnost čelit světu se stává silnější.
Člověk pozná, co má, až když o to přijde. Tak je to i s ničím. Někdy člověk pozná že o nic nepřišel.
Dvě básně které patří k sobě a jejich názvy mluví za vše.
Ač jsem někdy šťastná, cosi mi nedovoluje, dát to najevo. A vlastně mě to dělá smutnou.
Dnes mi můj nejlepší přítel nevěřil. Pravdu. Jistě to mnozí z vás znají, jak je to s ní někdy těžký boj.
Jak je těžké mě pochopit, natož pro mě žít sama se sebou.
Každý má své problémy. Někdo větší, někdo menší. Každopádně nás všechny tyto problémy utváří do našich nynějších podob. A jak je známo, co nás nezabije, to nás posílí.
Když se zahozené srdce vzpamatovává a uvědomuje si, jaká je realita.
Chtěla bych zde poukázat na nezadržitelnost a nelítostného života.
O tom co se v člověku nalézá, musí v něm zůstat, bez pomoci. O tajemství, o bolesti bez zbytečného závěru.