Výběr autora J.P.Jacques

Oscar Wilde tvrdí, že když umělec sdělí své tajemnství, ztrácí své kouzlo. Tady je to mé.

Mám strach, že do konce života budu ten, kterýho ošukal chlap.
Čtyři roky, v mé hlavě jen klap, klap, klap...
Čísla...
Odbívají m

Pár hodin jsem v tom vydržel, pak mně mnich přestal bavit. Tak třeba až zestárnu...

Vstal jsem o pár hodin dříve než obvykle.
Po dlouhé době den započatý meditací, zhruba 20minut.
Mám pocit, jak když mi svět patří, ale

Nikdo pluje sám nocí,
za každý den, hodinu, minutu a vteřinu jedno.
Podivný labirint očí...

Nikdo, prázdná schránka na po

Nevim jak to pojmenovat. Má přirozená forma pozoruje mravence, obdivuje motýly a jiný hmyz, rozplývá se nad květinami... Tohle je asi ta odvrácená strana měsíce... Nějaký temno možná, nebo tak něco.. určitě jo... Mám to rád.

Vybíhám na ulici ven. Musím chodit! Ale v žádném případě těmi dobře známíni cestami. Tramvaj číslo 4, autobusy 30 a 33.... Mám pocit, že impodu

Už je to tu zas.
Ten stísněný pocit strachu.
Do hajzlu.
Zase nemám ani korunu...
To vlastně není nic novýho.
Kdyby

rozčtvrcená osob(a)nost

Usměvavý, milý, komunikativní mladý muž.
To jsem já, tedy ta část zkonstruovaná společností.
Nikoli ten, co do papíru pouští tuž.

Tuhle mám rád.

V první řadě bych ti rád poděkoval, že jsi tento formát odemne přijal.
Dále bych rád podotkl:
Tohle není rap, tohle je můj sklep.

Retrospekce půlroku zpět.

Roztékám se do všech koutů, jak čerstvě natřená barva,
jak sladký karamel na křehkém dortu.

Na dřevěné stoličce, které vdechuji

Pronásledovali mne čísla, slýchaval jsem hlasy, mýval divné sny....

Je mi smutno, už nemám divné stavy.
Jediné co zbylo benzodiazepamidy, opiáty uvnitř hlavy.
Domníval jsem se, že jsem jediný svého druhu