Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Múza Publikoval(a): DigBallz | Básně » Láska
Krásná žena a Láska, to je nejlepší Múza....
Pěkná báseň.
Múza Publikoval(a): DigBallz | Básně » Láska
pěkná práce se slovy, a navíc, snad každý básník si přeje být alespoň jednou něčí múzou
Kouřim Publikoval(a): DigBallz | Básně » Ostatní
To je řeč! Konec je super.
12.09.2023 19:43:19 | reagovat
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
He, he...psát mu, aby u toho psaní i myslel, je jako házet malé, zelené kuličky proti vertikální, tvrdé, hladké ploše.:D
Mám podezření, že když píše, tak u toho onanuje a protože bude vyvinutý, tak se mu už víc krve nedostává....což je škoda.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Drahý a jedinečný DigBallzi
Jen pár otázeček:
Proč se ten štír stromům nevyhne… aha, pro efekt. Navíc cítím nesoulad mezi velikostí Brona, štíra a stromů. Taktéž podotýkám, že štír je pavoukovec a končetiny určené k podetnutí je třeba lépe počítat. Je bronův věrný příruční metr skládací, nebo svinovací? Že Bron je nervák, jsme si už zvykli, ale proč všichni, včetně prastaré vesmířanky reagují jako po lobotomii. Na jejím místě bych mu nabídla „něco“ – třeba kralování (s náborovým příspěvkem a pěknými zaměstnaneckými benefity)… minimálně jako záchytný bod vyjednávání. Příběh opět krásně odsýpá, ale možná by prospělo udělat na něm pár uzlů. Jinak pohoda (gramatiku neřeším, síly došly- ne tvou vinou), chybí už jen nahatá prsatice k… tomu, co se tak v tomhle žánru s takovými dělá.
Piš, jde ti to, ale nezapomínej u toho myslet
douška: koryto ...moře...dobře :) Taky hlasuju pro dno
21.01.2018 03:47:32 | nepřihlášený komentátorreagovat
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Drahý a jedinečný DigBallzi,
originál je mírně naivní, to ale žánru nepřekáží. Na druhou stranu to není nic než Zpackaná loupež. Jakou cenu má pro tvého hrdinu život? A že sama jsem vyrobila pár šťavnatých padouchů… Hlas z jezera to s tím větším násilím vystihuje přesně, k sekání lidí/zvířat/věcí (Kostkáč potvrdí) je dobré mít dobrý důvod… třeba, že jste hovado. To pak můžou vzduchem lítat sleziny. Za sebe (pokud to někoho zajímá a nejste uzavřená společnost) bych vytkla zvěrské chování k meči, y/i a opět metrický systém- konec osmnáctého století čnící jako bolavý palec do prostoru za Známými Světy. Jak typické… Určitě bych se nebránila, nějakým způsobem příběh uzavřít, ne vždy je to nezbytné a někdy trocha nejistoty na konci vytvoří pěkné napětí… ale mě stejně zajímá, jak s tou hadí hlavou doskákal na rodný dvorek, komu ji prodal a za kolik. Možná bych žlutoočkům (hrdina je dacan -jak šplouchají jezerní vlnky) dopřála i nějaké to zadostiučinění.
Stran jezera, které ti nabízí vydatnou podporu, bych jen těžko označila Egypťany za původní obyvatele Delty, spíš už bych sáhla právě k jezerům na Sahaře.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
No, tak jako jsou tam části , co ti jdou a odsejpaj a pak takové , kde to drhne.... ale hlavně mě tam zas prostě fackují takové ty věci jako přesná míra sochy a to ještě v metrech a nevypsaných číslech a jako bunus je u toho pískovcová socha vytesaná z jednoho kusu pískovce....ten pískovec se opakovat nemusí a vůbec rád slova zbytečně opakuješ...
Jinak ta vesmírná Sfinx je dobrý nápad:)...horší je, že ze svého hrdiny děláš bezcharakterního hňupa.... v předchozí části začne zabíjet nějaké tvory jen proto, že se ho jeden dotkl a tady zas něco slíbí a hned ten slib poruší a zabíjí... takhle se prostě charakter nechová.... respektive je to divná zápletka, ta Sfinx by určitě chtěla nějakou záruku.... prostě ho jen tak pustí... to musela počítat s tím, že jeho slovo má váhu... prostě máš divné hrdiny a padouchy (nemají v příběhu žádný jasný kodex, což je divný)...
hrubky nechám být, fakt nemá náladu patlat se s každým i/y
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
já bych dala asi jen to "dno".. nebo "to, co bývalo dnem moře"
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Místo koryta bych dal údolí.
Štíři v džungli Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Hned u druhé věty mě napadá, jestli má moře koryto...nemá koryto jen vodní tok a moře prostě jen dno?
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Bron zjistil, že je v pasti. Neměl kudy utéct. Zaujal tedy bojový postoj, meč připravený udeřit. Jedna z bytostí za jeho zády po něm hodila větvičku. S rychlostí šelmy se otočil. I další obludka (moc opakuješ bytost) po něm něco hodila, pak další a další. Pokaždé když ho něco trefilo, začaly houkat a pomalu se k němu přibližovaly. Jedna stvůrka se dokonce odvážila tak blízko, že se ho dotkla. Přitom do něj zaťala dráp. Cítil, že krvácí.S cuknutím se otočil a na slepo máchl mečem, ale byla rychlejší, uskočila a zmizela v davu. Tos neměla dělat, pomyslel si a na další už byl připravený. Jakmile byla dost blízko, jednou ranou mečem jí rozťal bok až do půlky pasu. Střeva se nalepila na ostří veče a jejich obsah otrávil vzduch. Bytost vykvikla a padla mrtvá do kaluže vlastní krve. Ostatní jak na povel ustoupily. Chvíli se nic nedělo. Bron čekal a nakonec zařval: „Tak poďte! Uvidíme, kdo si tu koho bude prohlížet.“ A vrhl se mezi ně.
(měly mu víc ublížit , jinak vyzní nesympaticky.)
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Zdálo se mu, že čím je blíž tomu místu, odkud zvuk přichází, tím četněji houkání slyší. Tak přece to tu není prázdné, pomyslel si. Když vtom (je rozdíl v tom a vtom) jeho bystrý zrak zaznamenal pohyb. Přímo před ním se pohnulo křoví, jako by jím něco proběhlo. Zastavil se, chvíli počkal a nic. Chtěl jít dál, ale tentokrát se pohnulo křoví vedle něj. Bron raději zaujal bojový postoj a s mečem obouruč zvednutým nad hlavou, byl připravený zasadit smrtelnou ránu.
„Co jsi zač,“ zvolal, „zvíře nebo člověk?“ V odpověď mu bylo jen hlasité vysoké houkání. Přicházelo ze všech směrů. Bron byl připravený seknou naslepo do křoví před sebou, ale rychle si to rozmyslel. Mezi větvemi (křoví dost opakuješ) se objevila hlava. Byla velká, větší než jeho. Nebyl na ní jediný vlas či vous. Uši téměř přilepené ke skráním a nos hodně malý a zvednutý nahoru do špičky, tak vypadalo to stvoření a prohlíželo si ho párem velkých, žlutých očí. Bron sklonil meč, ale zůstával v pozoru, když se na něj usmála pusa plná malých, ostrých zubů. (někde až moc adjektiv)
„Jsi člověk?“ zeptal se Bron, ale odpovědí mu bylo zas jen zahoukání (v odpověď sis nějak oblíbil, protože to opakuješ). „ Takže nejsi člověk,“ konstatoval. A vskutku, nebyl to člověk, spíš, jak odhadoval, jakási slepá vývojová větev; ani člověk, ani opice. Zapomenutý druh, skrytý před okolním světem v hlubokém pralese. (moc slovesa být)
Bron si uvědomil, že mu bytost nechce ublížit, je pouze zvědavá, stejně jako on.(někde se mi zdá kapánek nechtěné inverze) Nemělo cenu se s ní zdržovat. Bron zas pozvedl meč, aby si prosekal stezku dál, ale pro jistotu nespouštěl tvora z očí. Rozpřáhl se a když se chystal seknout do křoví, celým lesem se ozvalo houkání. Rozhlédl se kolem sebe. Kam se podíval (moc opakuješ kolem)byly ty bytosti. Docela ho obklíčily a on si je mohl prohlédnout celé.
Byly asi o dvě stopy vyšší než on, hubené a šlachovité. Jejich hlavy vypadaly až komicky velké, nepoměrně k hubeným tělům. (proč podivnější...navíc je to maličkost, toho by si nejspíš nevšiml, tak ta výrazná červená))Na dlouhých rukách, které končily až u kolen, měli šest karmínově červených prstů o čtyřech článcích, stejně jako na nohách, jak si všiml později.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Tady jsem ti kus přepsal s poznámkama v závorkách...
Že svět je podivné místo, věděl i Bron, potulný válečník patřící k národu staršímu než Etruskové, Médové, či původní obyvatelé delty Nilu (tamto znělo příliš naivně). Měřil skoro sedm stop (metry jsou pitomá jednotka), byl mohutně stavěný a jeho ošlehaná kůže prozrazovala dokonale se rysující, ocelové svalstvo. Jeho údělem bylo cestovat a hledat zapomenuté poklady z dávných dob, což ho dobře živilo a skýtalo mu značné uznání, nejen v očích obyčejných vesničanů.
Jednou Brona zavedla cesta k neproniknutelnému, prastarému lesu, kde rosty největší stromy, jaké kdy viděl. Byly ještě o mnoho vyšší než nejvyšší smrky jeho rodného kraje a kmeny měly tlusté tak, že by se jimi neprosekala ani nejostřejší sekera. Přes hustá křoviska a další trnitý porost nebylo vidět dál než na vzdálenost jediného sáhu.
(máš občas problém se shodou)
Bron se rozhodl, že se skrz proseká svým věrným obouručním mečem. Sejmul ho ze zad, vstoupil do lesa a sekal do všeho, co mu stálo v cestě. Nejdřív za ním v křoví zůstávala pěšina, ale čím hlouběji se dostal, tím se zdála užší, jako by jí okolní vegetace stačila zarůstat. Raději o tom nepřemýšlel a pokračoval. Až když se unavil, udělal si přestávku a konečně se pořádně rozhlédl kolem sebe. Přes koruny stromů neprocházelo téměř žádné světlo a vzduch byl zvláštně vlhký. Vlhkost, která se mu na těle vysrážela a smísila s potem, zanechávala na jeho kůži a šatstvu mastnou stopu. Ještě podivnější bylo to až neuvěřitelné ticho. Ať naslouchal sebevíc, nezachytil žádnou zvěř ani štěbetání ptáků, jen tiché hučení větru. Přesto se nemohl zbavit pocitu, že ho z okolních křovisek pozorují desítky očí. Do mysli se mu začínal vtírat strach, jenže odvaha a touha objevovat neznámé mu nedovolovaly vrátit se.
Zrovna začal klestit cestu dál, když najednou zaslechl houkání. Přicházelo z velké dálky a nepodobalo se žádnému zvířeti, které kdy slyšel. Byl to vysoký, krátce znějící zvuk a opakoval se vždy několikrát po sobě. V Bronovi se okamžitě probudila zvědavost a donutila ho, aby zrychlil tempo. Ve své snaze nepolevoval, i když začínal mít dlaně rozedřené do krve.
Tajemství pralesa Publikoval(a): DigBallz | Povídky » Fantasy
Jako nenarocne becko bez hlubsiho smyslu, by to nekdo jako treba Jirka i ocenil, kdyby cetl i jiny veci nez komiksy:D...ale chtelo by to vic akcnich scen, krve, strev a rozteklych mozku ...nejaky cervy, pijavice...proste gore. Tohle je takove suche.