Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vize Publikoval(a): LadyElis | Básně » Filozofické
Zvláštní jak se to téma vztahu přelévá do rádoby filosofie - a jak to dělají prostě všichni, tak je to už srandovní :-) Samozřejmě nic ve zlým.
nejsem pánem poznání Publikoval(a): dead-head | Básně » Filozofické
:-) těžko říct
Je zvláštní právě ten proces formulace věty. Příjde mi, že nejprve je imprese (něco, co zaujme pozornost), pak přichází myšlenka (extrakce imprese) a ta se pak formuluje do slov (zaznamenání) a to vše se děje pouze podle aktuálního stavu sebe sama (kdy do pozorované věci se promítá sám autor - tedy pozorované se stává pozorovatelem). A z toho mi vyvstává ta omezenost a tedy dočasnost jakéhokoliv sdělení.
V tu dobu, když jsem to psal, mi to přišlo "šílený" - skoro jako nahlédnutí do matrixu.
Existuje bůh? Publikoval(a): Richter Rosenheim | Úvahy » Ostatní
Má to docela dost nosných myšlenek, víc než úvahu v tom cítím výpověď, což by se lépe vyjímalo jako báseň s volným rýmem. Protože na úvahu se chytají lidi, co mají potřebu se k tomu vyjádřit, a většinou s cílem tě "napravit" - a takhle se holt umění nedělá :-)
Ta kluk Publikoval(a): Kira Haulie | Úvahy » Ostatní
Zvláštní, přitom takovéhle obraty (ta kluk) nejsou až tak cizí - třeba příklad z Řecka Athéna nebo Artemis, kde si z takových charakterů udělaly rovnou bohyně. Kdo byla třeba Johanka z Arku - byla víc muž nebo žena?
Přitom jde o to dělat "tu svoji vlastní věc", vše ostatní se přidá cestou.
citát o strachu první Publikoval(a): Platón | Úvahy » Ostatní
to je dobrý
Myslela zas.... Publikoval(a): Bejby | Úvahy » Ostatní
To je chytrý postřeh.
Příklad: Většinou rodič, co nemá o vlastní dospělosti ponětí začne vychovávat své dítě - a to i při nejlepším svědomí (!!!!) a dopouští se strašlivého množství závažných chyb - až by si člověk řekl, jestli by měl mít vůbec právo vůbec ti děti mít, kvůli těm citovým svinstvům, co se dopustil. Dítě vyroste, a vydá se vlastní cestou,aby se z těch ran uštědřených "láskyplnou" výchovou trocu vyléčilo. Výsledek je ten, že z dítěte se stane opět rodič a zkazí život někomu jinému - ideálně svému dítěti (tj. následující generaci), protože to dítě se nemůže bránit. A když je to dítě-rodič starý, vidí ty chyby na svých dětecha vnucích a přemýšlí, co je to ten život, že ti lidi žijou dál s nějakou mírou morálky i navzdory výchově... Je to zvláštní, jak ten pud sebzáchovy funguje :-)
Měj se rád Publikoval(a): Anyzek | Úvahy » Ostatní
Hodně chytrých postřehů, které člověk cítí, ale "těžko" se realizují. Ono mít se rád je jedna věc, ale jde milovat sebe včetně svého démona potažmo démonů? Nebo raději přivřít oči nad tím hnusem,co v nitru nosím a čím ničím své okolí a soustředit se na to dobré? Pokusím se jít ještě hlouběji.
Nikdo není nepopsaná kniha - a člověk je zprincipu zlý ale taky zároveň z principu dobrý (něco jako dítě). To je myslím slabé místo tvé úvahy - ten hluboký hnus, nedokonalost, kterou ani nelze ovládat, a co neustále rozkládá člověka zevnitř. Jde to vůlí regulovat, ale jen dočasně. Pokud v rámci sebe-uvědomění hnus stoupne na takovou míru, že už neslyším ani své přátelé, pak co?
Pak na hranici šílenství a opouštění života přichází ta fáze, kdy se z "démonů stávají andělé". Pak se má člověk opravdu rád (což je jen druhotný produkt tohoto tajemství přeměny démonů v anděly).
And The God Cried Publikoval(a): Granpadia Crapate | Úvahy » Bůh, víra
Zvláštní úvaha. Většinou jsem se s takovým názorem setkal u posluchačů metalu. Navíc je zvláštní, odkud se bere představa, že by bůh, dostatečně vyvýšený nad vším měl lidské vlastnosti - jako jsou třeba emoce, nebo proč mu záleží na lidech. Je to zvláštní, jak neuchopitelný objekt absorbuje představy lidí - jen kvůli tomu, aby se stal uchopitelný. Celý text pak nahrává představě zážitku trpícího boha, což se velice blíží křesťanskému Ježíši (nebo Deméter a Persefoně, Osiridovi a Éset apod.) . Je to divné, jak je ta křesťanská vize lidem blízká.
Docela mne zaujal názor,že boha nelze přivolat jinak, než úspěchem lidstva.
To je taky krásná vize, že se něco globálním úspěchem změní. Přitom je docela možné říct, že řešením je takového boha odmítnout, protože když už se nesnaží teď, tak není třeba se za ním pak vracet. Protože vnitřně člověk cítí to, že reálné je jen to, co působí.
Jinak ten nápad napsat to v angličtině je fakt příšerný (navíc tam jsou příliš dlouhá souvětí se strohými formulacemi). To poukazuje na malou schopnost formulace myšlenek v češtině - což je škoda.
And The God Cried Publikoval(a): Granpadia Crapate | Úvahy » Bůh, víra
Omlouvám se za tu angličtinu. Jinak díky za reakci - dělávám to jako podmět pro přemýšlení.
Stvoření a city ke stvořenému - to jsou přece naše představy, jak cítíme, že by to asi mohlo být. Proto je třeba srovnávat s jinými naukami, aby se mohla najít dostatečně široká představa. Každá zmínka si všímá jiného detailu.
Proto jsem reagoval Ježíšem nebo Éset a Osiridem - to jsou příběhy o bozích, kteří trpěli (samozřejmě jich je mnohem víc). Třeba tvá představa kopíruje symboly příběhu Osirida :-) a to nezávisle na tom, jestli víš nebo nevíš, co to je za příběh. Kdo ví, třeba ne ;-)
Co se týče duality - nemusíš mít nějaký zmatek - člověk má taky tolik osobností, kolik má psychických komplexů - ale pořád je to jeden člověk. Proto Éset a Osiris můžou klidně vystupovat jako dvě části téhož boha, kde jedna trpí pro tu druhou.
Ohledně to-boha - prý Eckhart tvrdil, že bůh se musí uctívat tak, jako by neměl tělo, neměl ducha, neměl city nebo jméno...to pak z boha moc k uctívání nezbyde. :-) V tomto myšlenkovém sledu pak člověk aktivuje svoji vůli, snahu atp., protože to je vlastně boží síla a pak se chová tak, jak píšeš, že by se tak měl chovat. Což v porovnání s tím, co píšeš, je něco podobného - bůh nechce být uctíván, ale chce vidět lidskou tvořivost. To znamená, že se od člověka očekává obětovat své představy o bohu - neboli pojem boha znovu přeformulovat, protože bůh je něco jiného, než se doposud myslelo.
O uměleckosti díla Publikoval(a): Mapaf | Úvahy » Ostatní
To je docela chytrá úvaha, opravdu umění musí někdo pozorovat, aby se zhmotnilo. A pozorování musí být kreativní - tím je řečeno podstatou toho slova vše. Kreativita umí toto: vezme mrtvé věci a poskládá je tak, aby ožily. A pokud ožijou (v pozorovateli), pak je daný tvůrce umělcem a tedy jeho tvoření je uměním.
Chtělo by to tu úvahu víc zjednodušit - z reakcí je vidět,že to tak zřejmé není.
„Ve svém životě máme vytetovaný smích i pláč…“ Publikoval(a): Dashule | Povídky » Ze života
No vida, hezké je číst ty 3 předešlé úvahy po sobě - je tam vidět taková malá evoluce pocitů, od propadu a popisu zmaru, který tady ústí k řešení, které vyrovnává tu tíhu popsaných pocitů. Tak uvidíme,kam se to posune:-)
„Útěk!“ Publikoval(a): Dashule | Úvahy » Ostatní
jojo, setkání s vlastním stínem :-) Krásné je to,že stínu se utéct nedá, pouze jej milovat.
Z deníku huliče Publikoval(a): Dashule | Povídky » Ze života
Skleněnka a následné cígo, to je poetika :-)
Ale je to zvláštní, že ti jde psát ve zhuleném stavu - to mi nikdy nešlo, jen na tripu :-)
KDO S KOHO Publikoval(a): Monica. | Úvahy » Bůh, víra
No zni to velmi podobne, ale neni to ucel si hrat se slovy. Nicmene dokonalost je specificka a uplnost je univezalni. Ono dokonalost na bazi Jezise ma sice sirokej zaber,ale je to jen cast veci (typicky hrisne chovani je zakazano). Uplnost na bazi bozstvi je univerzalnost - sirsi zaber,mystika apod.
Co se tyce osobni zkusenosti - viz moje uvaha o exkrestanu. Vim,co je to usilovat o dokonalost,vim co to s sebou nese a vim, ze pro muj svet je to uz zbytecnost. Prirozenejsi mi je univerzalnost.
Jinak k te Jezisove vete - byl Jezis clovek nebo buh? A v tomhle svetle: jaka tedy byla jeho vize dokonalosti? Lidska nebo bozska?
Jinkak treba v Ezechielove vizi je buh predstaven, jako bytost s hlavou lva,byka,orla a cloveka - coz je narazka na to, ze ma 4 charaktery a tedy jeho chovani pokryvaji 4 osobnosti (a lidskost pouze z 1/4). Jaka je treba tady dokonalost?
KDO S KOHO Publikoval(a): Monica. | Úvahy » Bůh, víra
například:
dokonalost - je dávat v duši prostor Ježíšovi samotnému (tj. pozitivní morální hodnoty) nebo jen Ďáblovi (negativní morální hodnoty),
úplnost - je dát v duši prostor Ďáblovi i Ježíšovi dokupy (jakože ti dva jsou 2 poloviny Boha).
Další příklad
dokonalost je život v čisté logice,
úplnost je život v logice, citu, intuici a emoci.
(to je dělení osobnosti podle Junga, ale klidně to lze vztáhnout i na klasické typy osobnosti).
Výsledek je ten, že dokonalejší osobnost je výraznější v dané oblasti, ale za cenu toho, že neumí používat zbytek své duše nebo těla...