Komentáře odeslané

ČAS ČARODĚJNIC Publikoval(a): Iva Husárková | Básně » Ze života

tak do dubna budu trénovat :-)

22.11.2016 23:45:48 | zelená vílareagovat

Můj Příteli Publikoval(a): Irena J. | Básně » Ze života

Krásné rozloučení...

22.11.2016 23:37:56 | zelená vílareagovat

(ne)Nacházím Publikoval(a): Megan | Básně » Ze života

nacházení napořád...

22.11.2016 23:33:51 | zelená vílareagovat

zrovna jsem chtěl... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

objednala jsem si andělku...
když jsem ji vybalila pozorovala mě máma... Eví, ??
ano?
proč?
???
stojí ti ty peníze za tohle?
nechápala jsem,,, jak to mamí myslíš?
.....
.....
usmála jsem se, stojí mami, podívej... dívej...
myslím, že můžeš být ráda, že tvůj partner tohle akceptuje, měla by ses zamyslet..
usmála jsem se...
pohladila ji, tu její krásnost...
baví tě to? zeptala se máma
co myslíš?
třeba bys měla šetřit na ... třeba bys měla koupit záclony...
rozesmála jsem se...
ne, ne , mami, já ...
https://www.youtube.com/watch?v=-_yArjdx3X4

mám...
mám...

p.s. ...

17.11.2016 03:04:07 | zelená vílareagovat

takové malé rendez-vous… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

v tom místě u moře jsme měli loď, ale také převozníka... po těch letech jiného, tenhle se jmenoval Daniel, takový lehký muž s očima kluka s úsměvem chlapce, ale s vráskami u očí, byl starší... leč mně voněl mládím...
neuměl anglicky...
ale usmíval se srozumitelně...
občas nás vozil na jídlo..
občas jsme se potkávali jen tak.. na lodích na moři... mával a smál se, ty jeho dětské oči mám v sobě...
když jsem lehávala u moře s knihou smál se Eva aaaaahoooj... :-) mávala jsem mu...
tichý návštěvník
z dob renesance
na samém konci
zborceného světa
v kompozici která svádí
ke studii perspektivy
a mé tělo
olepené vlhkým pískem
v ní působí
jako čerstvě nalepená tapeta
s rozpustilým detailem

jednou tak velký švagr značil díky
jednou tak velký švagr chtěl řídit jeho loď
jednou tak velký švagr dostal šanci a řekl ne


tak s námi houpal
křičela jsem smíchy
švagr říkal, dělá to kvůli tobě přestaň
švagrová se držela
usmívala jsem se

jen houšť
vlňme se

víc víc víc

Daniel mi přidržel šaty...

a usmál se tím jeho úsměvem...
díky
sežvýkán lisem
svět nalevo
vypadal zapečetěný
jako ty kabinky na pláži
které se na konci sezóny složí do sebe
a zmizí

17.11.2016 02:35:56 | zelená vílareagovat

nahaladí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

mám doma tátovy fotky...
partner mi řekl, proč zrovna tyhle fotky tu máš?
táta, zašeptala jsem
vím, proč tahle, kdyby to věděl nebyl by rád

přemýšlela jsem o tom...
no není to jeho nej fotka, ale...
ten pocit se po mě plazil, rezonoval, sílil...
nechala jsem je tady, je to on... táta...i tak se chci na něj dívat...
ok, vadí to moc?
ne, ale on by....
pak mi to došlo...

to hladké klouzání
podivné mlčení
to kdysi byl člověk
a teď v dnešní podobě
je stále tady
nic se nezměnilo

rozhlédl jsem se
všude panoval klid
jako z dob na počátku
takřka biblické ticho
až jsem se viděl
v té hadí podobě
tak hmotné přede mnou
přesto mimo mou bytost
na povrchu země
položenou

rozesmálo mě to
tak vida
tady jsem tedy
po všech těch letech
na stejné zemi
se stejnými vášněmi

chtěl jsem ho chytit
ale není to snadné
užasl jsem sám nad sebou

chtěl jsem se jej dotknout
porozumět tomu doteku
ale nebylo to tak jednoduché

a tak jsem se usmála...
hranice... ne ne... tady je přeci doma, tady nemusíme...

partner pronesl já jsem jen myslel, že by lepší obraz mohl ...
ne, tohle je on...

a tak se na mě usmívá...

17.11.2016 02:19:00 | zelená vílareagovat

noclehárna... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

v tom místě v tom zálivu... sedíš a je ticho, tma... ráj... sedíš u moře, jsi k němu z balkónu pár metrů, cítíš tu vůni, vdechuješ ten vzduch, vidíš to nebe, vidíš, rozeznáváš, cítíš...
sedávám sama na molu, vlnky pleskají o loď, co tam parkujeme, dávám nohy dolů, ale jen vlny je pohladí... je tma, hvězdy mi dávají světlo, žiju, vnímám... všechno, vrací mi to do světa, do mého světa... přemýšlím...
chvíle, kdy tančí srdce, chvíle, kdy na vše znám to ... co se má cítit...
neodolatelné... zrcadlení...

17.11.2016 02:05:40 | zelená vílareagovat

když udeří hodina podvečerní... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

bezva nápad... proplouvání s párou čeří a o tom to je :-)

17.11.2016 01:58:35 | zelená vílareagovat

OTUŽOVÁNÍ Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

ty umíš tak popsat a říct... cokoli...
člověk se mění a já zjistila, že někteří lidé nejdou do mého prostoru a nechávám je odejít... a jim to přijde nefér... ale ...
je to tak... otužuji se... nesu následky s tím jdoucí, ale jsem vděčná, že jsem se otužila sama, dobrovolně a že můžu jít dál...

17.11.2016 01:53:03 | zelená vílareagovat

Růže, nůž a chlad Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Ze života

dát šanci vadnoucím, být u toho procesu je dávající...

17.11.2016 01:48:24 | zelená vílareagovat

BANALITA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska

neskutečně silný a pokorný slova... díky za ně...
poslední dobou ukončuji určité lidské věci a začínají nové a stále jsou... a já si občas říkala, zda je to dobře... ptala se sama sebe...
a ano, to pokorné, jiskrné a jsoucí zůstává...
protože tam je to mám rád...

děkuju za tohle, co jsi napsal, to má tak široký rozsah ... díky, ze srdce díky

17.11.2016 01:46:21 | zelená vílareagovat

v jediné rovině Publikoval(a): zdenka | Básně » Ze života

ještě pořád nás baví milovat :-)

15.11.2016 17:36:06 | zelená vílareagovat

obloukový/í... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

klíííd...pet set dřepů a bude dobře :-)))

https://www.youtube.com/watch?v=o7auqhgjgig
hahahahaha...

05.11.2016 04:35:17 | zelená vílareagovat

obrazněžně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

https://www.youtube.com/watch?v=dd7evxlzp8Y

05.11.2016 04:30:41 | zelená vílareagovat

děravý/í... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

Ajina je tu,prosytila operaci, dle čehokoli ve dvanácti tam... po čtyřech dnech se válí na sedačce,vítá, jí vše jen ne super granule... a já jí dalších sto let budu milovat a vařit... :-)

kateřinka probleskuje... máma plakala a nejde tam, jdu já...
miluju jí za to, že snese víc...
tečou mi slzy za oknem a Ajinu vezou na operaci...
cítím objetí a už ne už .....
nalívám si panáka a čekám...

je...
díky... ze srdce děkuju...

nikdo mě nedonutí
abych vzal nějakou bichli
co obsahuje
metafyzické pravdy světa
a četl si v ní

vím, jak moc dýchá život...
https://www.youtube.com/watch?v=9rm5wSD67ts&list=PLDLL1tCwpPECS9r_rKt3cc7CzdeEBDl74&index=5

05.11.2016 04:22:10 | zelená vílareagovat