Dřevitá pěna
Prolog: V hlubinách lesa, kde se realita tříští v tekutou hranici mezi snem a bděním se odehrává příběh jednoho muže (On), jehož kroky následují více než jen zaběhlého psa (Psisko). Hnán neklidem, který není jen vnějším hledáním, ale hlubokým vnitřním tápáním, překračuje prahy vnímání a noří se do prostoru, kde čas smysl nevyžaduje, hmota se mění v živoucí substanci a hranice mezi subjektem a objektem se pozvolna rozplývají. Les zde není pouze místem děje, ale zejména bytostí, strukturou vnímání, která se sama ohýbá, reaguje a utváří vědomí samotné existence.