Básně autora horečka.
Nalezeno 23 záznamů. Zobrazuji 1-20.
ohlodat se na kost, zbyde po mně jenom čmáranice na kousku papíru, co jsem vytrhla ze stránek naplněnejch poznámkama o daleko lepší poezii, co napsal někdo, kdo ví, co dělá.
fragmenty každodenní mytologie.
bludičce, múze, co rozeznívá ty podivně hluboký tóny. bludičce, aniž by tušila, že je to její.
múze, bludičce, horské květině, co motá hlavu.
cesta metrem po ovíněnym večeru s mym smyslovym poblouzněním prolomila dlouhý dny kreativního bloku. ale jen na chvilku.
prej jsem dítě lásky. ale asi to někde vázne a lásku neumím.
o něm a pro něj, protože pro něj a o něm píšu málo. snad mě to zabije, ale stejně je to asi to nejlepší, co by mě mohlo potkat. projednou něco, co nepatří Zmatkovi.
ve víně je prej pravda, byla bych radši, kdyby v něm bylo něco jinýho. verše na počest samozvanýho krále světů v kruzích pod mýma očima.
vzduch voní jak jaro a já myslim na tebe, Zmatku. myslim na tebe a na FiXu a jejich chvějící se hlasy křičící, že noci jsou vlahý a takový, že srdce buší hladový. myslim na ně a na tebe a tak nějak mnou zase rezonuješ. celej.
některý věci si asi s sebou budeme nosit napořád a nic se s tím nenadělá. některý věci jsou nezapomenutelný, ač jsou dávno prominutý.
čas od času se jako poezie cítím, nepochopitelná a přece pochopená, protože někdo ví, jak a co mi číst mezi řádky.
věčnej a vlastně úplně podvědomej, co se projevuje jenom nenaplňujícím míjením. možná je i tak to ticho láskyplný, ale to ukáže čas.
možná jsem múzou někoho jinýho, možná si jenom pletou poezii a vzplanutí.
noc, po který ráno snad přijít nemělo, ale přeci jen přišlo.
slova jsou někdy až moc lehký, poletujou vzduchem a svou vlastní nepolapitelností. a když už jednou zůstanou přes noc, chtěj hodit bankovky k nohám.
trávim noci s Topolem a občas mám trojku s oběma, a celou mojí existencí pak rezonujou takhle naštvaný verše. snad je to rouhání. kdo ví.
víle a opile o víle. snad ty zkřehlý prsty nebe jednou dosáhnou až do tebe. snad.
protože tématizace labutí není nikdy dost, je i v týhle krutě bolavý škrábanici, za kterou stojí moc alkoholu a kouře, moc bolesti a prázdný bezmoci, protože mu nemůžu pomoct.