Básně autora JR
Nalezeno 160 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Pichlavé vyzání, co strach Ti nahání. Vyznání, které nechceš vyčíst z očí mých, jen tichými vzlyky na obrazovce svého monitoru.
Básnička bez něhy, s infantilním nádechem a bez stálého rytmu. Přesto je tady, zbývá jen otázka... Proč ?
Platonická láska a přece na dosah ruky, zadaná a věrná a přece hřešící myšlenkou. A k tomu já, stařec dvou tváří.
Vulgární název básničky, která píše o způsobu, kterým se vysvobodím ze zajetí lásky. Moje city se nemohou změnit, ať s tím dělám cokoli, avšak mohu zkrotit sám sebe, když začne mě ona nenávidět ? Aneb básnička o tom, jak zničit čekání a naději zároveň.
Dnes ráno, hrdlo sevřené strachem a nadějí, avšak láska je krutá a zázraky se nedějí.
Pokus o sebereflexi, útok na zkaženost sama sebe.
Vytáhl jsem něco ze svého šuplíku, leželo to tam hluboko, pod nevelkou vrstvou prachu, jaké to asi je, oddávat se strachu ? Pro nezasvěcené to zůstane asi jen otázkou.
Snažil jsem se vystihnou něco, co je mi ještě skryto. Nemůžu posuzovat lásku ve stáří, jen připadá mi, že plamen její, často lidé schovávají. Takže ano, láska kvete v každém věku, jen často nevykvete tak silným plamenem, je snad tlumen smutkem z milování?
Kapka vášně v moři stesku.
*symbol pravé poezie a života je láska* Básnička o lásce i životě zároveň... snad, možná, třeba...
Závislost na bloudění stokou... Pět, deset, patnáct minut s kokou.
Co je horší, smrt těla či duše ? Umírá s tělem i duše člověka ? Ztratit svou identitu je horší, než přežít vlastní smrt.
Dnes: Jak může se chovat zamilovaný člověk, který se marně snaží zachránit něco, co už mu proteklo mezi prsty. Poražen, leč poražen na poli bez vítěze. Chladná, uzamčená mimo city, pod tíhou cizích argumentů, avšak stále s plamenem v očích.. /zůstávám/
I don't need sex, love fucks me every day. Jaké to je, když setkají se dva, co libují si v bolesti, své i cizí.
Anotací k této básničce budou jen otazníky, symbolizují pochyby v lidských vztazích, často jsou zbytečné, když zůstávají nezodpovězeny. /???????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????/
doslova proud myšlenek, bez kontextu a bez krásy poezie
Hodně lidí na literu píše pro svou vysněnou osůbku "do šuplíku", tvoří si představu ideálního partnera a sní o lásce. A jaké to pak je, když na něj narazíme, ale asi nejsme tím z jeho šuplíčku ? Je to krásné a přitom to bolí, hřeje a studí zároveň...
Báseň věnovaná mimoděložním dětem, těm co jen tak proletí, našim shnilým světem.
Jen mě prosím tak moc "nekopejte"... díky :o)