Nalezeno 40 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Takhle nějak se teď cítím........
Každému jedna svítí, ale co když dohasíná?
Myslím, že anotace je zbytečná
Každý se musí někdy probudit....
Kraťoučké čtyřverší Věnováno tobě má modlo, má beznaději, můj živote....
Věnováno osůbce, která pro mě moc znamená. Naučila mě znovu lidem věřit.
Člověku, kterého mám moc ráda a kterýmu je určena většina dílek. Člověku, který je mím světlem v nekonečné všední tmě. Člověku, kterému nikdy neřeknu co k němu doopravdy cítím.
Z doby, kdy jsem si připadala jako neviditelná....
Jednou to musíme udělat. A je jen na našich maminkách, jak se s tím poperou.
doufat to jediné nám zbývá, ale co když nezbývá ani ta naděje?
Odcházím....utíkám. Je to jedno, stejně se jednou budu muset vrátit.
Napsáno na popud letošní nekonečné zimy.
Opět věnované osobě, které nemůžu odolat.
Nikdy se nevzdávejte a nikdy nečiňte to, o čem si ostatní myslí, že je pro vás to nejlepší.
Příběh o intrikách a beznaději.
věnované někomu, kdo se o tom nikdy nedozví. Možná mu někdy dám tohle dílko přečíst, ale nikdy mu neřeknu, že je pro něho....
Tohle ze mě vzešlo ve chvíli mích depresích.
Příběh, který ač je vymyšlený, se může komukoliv z nás stát.