Nalezeno 59 záznamů. Zobrazuji 1-20.
A odpusť nám naše volo-viny, vždyť jsme jen lidi, alespoň z poloviny.
Chodíme po špičkách, jen tiše, kolem sebe. Po tenkých větvičkách, i když nás v srdci zebe.
Pramínky z kapek, po těle stékají.
Nechám si cosi zdát, Snad o tobě, budeš-li chtít
jen vítr s lístkem hraje a v dáli skrývá své taje, co jednou zradí nás.
Šel městem jeden muž, na kopcích vítr vál.
V hlavě máš asi brouka, který tě znenadání, po krku hladí.
Sám ve svém osamění protloukám se životem
Koloběh života se plně roztáčí, a přání jediné na to už nestačí.
Jednoho letního večera... Být ptákem, a volně létat...
Jak poutník provází, osamělé a jejich vzdech
a krůpěje bílého zlata snáší se na tvou tvář.
Jak v tůni bezedné, ztrácím se...
Den už se loučí a ve tvých očích, jak ve studánce se zračí, za svitu loučí, a zpěvů ptačích,...
snad se mi nezdá polibek smrtící.
Bylo by nádherné cítit tvou přítomnost!
... co k tomu říci. Snad jen Dobrou noc.
Po stezkách temných, asi se procházím...
Snad jsem jen blázen posedlý, co u ohně marně dřímá...