Výběr autora Protos1182

Pokud tahle někomu "nesedne", tak se omlouvám. Ale je to silnější

když podívám se do Tvých očí  Jak nekonečnost by zračila se v nich.  Vidím hvězdy, polární záři,  slyším z nebe smích nebe barvami duhy maluje na n

v prostoru dutý strom stojí,  Dutý však není,  dutinu tělo plní.  Vrostlé to tělo,  či vrostlý je strom?   Kořeny nohy, stojí a přeci kráčí v dál 

V prázdnotě duše,  tam rezonuje ten hlas, ozvěna vůně tvé a lesa, ten čas prý odvál čas.    Semínko v prázdnotě duše mé, neslyšný vítr burácí tmou

Má něco vůbec smysl? Těšit se přijde zbytečné.  Mít sny a city někde schované  a doufat, že uvnitř krásno nastane?   Ten vnitřní klid a mír... s

Čím můžeme sobě být, To, o čem mohou mnozí snít.  Na podobných strunách můžem hrát  podobným vtipům spolu se smát.    Tiše mezi řádky číst  spol

Sedím a přemýšlím,  To bděle často sním.  A o čem? To tady nepovím.   Pro sny lepší je život snů hlava plná, srdce i tělo  Planoucí oheň co t

Zavřená duše v kleci,  vůkol chaos je a křik.  Jak v prostředí tom, jak může duše snít.    Svátky klidu, míru, pokory horor duše,  mysli ztrápen

Neexistuješ snad v žádném vesmíru,  a přeci hledám styčný bod světů. Ten dotek a pocit tepla  paprsek ve tmě.   Neexistuje pocit ten zhmotnělý ž

Jde blázen světem tiše,  vystrčí občas hlavu že své skrýše.  Jde ale neví kam.   Unavená chůze  klam života, kolem poletuje sníh jít na tu horu

Květ v kameni vytesán životem  spousta úlomků kolem se vrší.  Z útesu času kapka vytéká  zvolna do kamene buší    Mění se zvolna kámen i květ  v

Sen o snu, pro sen mlžný květ paprskem slunce nesen.  Měsíční flétna hvězdám hraje květ neví jestli vadne, či zraje    Jde čas  Mlha tiše z kout

Ležím,  kolem se květy nerosů modelují  Křišťály raší hrstkou květů . Zahrádka kamenná spoustu má barev I mysl má zvolna mění formu i tvar.   Usí

I kdybych milionkrát řekl ta dvě slova,  vždy budu jen přítelem Tvým. Opakuje se to, zas, pořád, znova Léta běží  nic s tím nezměním    Že je to

Jak básníci neztrácejí naději...

Polož mi hlavu na stehna,  Dívej se do očí,  či zavřené je měj Hladit Tě tiše po vlasech, a Ty Ty se při tom usmívej    I v tichu se zračí Tvá kr

pochopení, ten pocit co mnohý nezná.  Blízkost i dálku To pochopení nezná    Prošlá léta, ale je to stejné jako včera  Ta vůně kávy je stále na

* * *** ***** *** * Proč některé věci nechápu? Nevím, prostě se tak děje... Vztahy mezi lidmi,  posílaj mě spíše do, k šípku.    Do hor se

Ó ano vždyť víš. Ta slova přeci,  ta jenž najdou tu skrýš.  To ukryté jenž pod nánosy skryté. Tam, ano tam hluboko kam se bojíš jít. Ty hluboké

K A P k a Ta Jenž  Stejná Jak čisté,  nebo té slané vody, jenž pak tvoří  Stružky slané,  co kanou  Co formuje údolí i velké hory V ticho

Na skále hnízdo sedí  Černé, protkané je šedí.  Předivo fialové, sem, tam nitka zlatá.   Sedí,  mraky kolem se točí  skála je tichá a rozeklaná 

Jak popsat co chybí  a na co by byla chuť,  nejen jídlo,  a v ostatním skrytý stud... Jdoucí životem široký ten zrak detail uniká pak snad. Tam v