Výběr autora Protos1182

Dostal jsem se do stavu  Nevím,  má vůbec něco smysl Myšlenky plevelné zaplavují mou mysl.   Ale dal jsem slib že neudělám hloupost Tolik bych ch

O únavě jsem tu psal,  avšak život teče v klidu dál.  Co mnohý za klid, elán by dal a jiný třeba pořád jenom spal    Život, pocity a vjemy  rado

Vzpomínám na Tvou vůni,  stále cítím ji po nocích  Doteky Tvých rukou dech, oči i smích  Jsem snílek  Vím Vím tak jako nevíš co za Tebe bych dal

Pokud tahle někomu "nesedne", tak se omlouvám. Ale je to silnější

když podívám se do Tvých očí  Jak nekonečnost by zračila se v nich.  Vidím hvězdy, polární záři,  slyším z nebe smích nebe barvami duhy maluje na n

v prostoru dutý strom stojí,  Dutý však není,  dutinu tělo plní.  Vrostlé to tělo,  či vrostlý je strom?   Kořeny nohy, stojí a přeci kráčí v dál 

V prázdnotě duše,  tam rezonuje ten hlas, ozvěna vůně tvé a lesa, ten čas prý odvál čas.    Semínko v prázdnotě duše mé, neslyšný vítr burácí tmou

Má něco vůbec smysl? Těšit se přijde zbytečné.  Mít sny a city někde schované  a doufat, že uvnitř krásno nastane?   Ten vnitřní klid a mír... s

Čím můžeme sobě být, To, o čem mohou mnozí snít.  Na podobných strunách můžem hrát  podobným vtipům spolu se smát.    Tiše mezi řádky číst  spol

Sedím a přemýšlím,  To bděle často sním.  A o čem? To tady nepovím.   Pro sny lepší je život snů hlava plná, srdce i tělo  Planoucí oheň co t

Zavřená duše v kleci,  vůkol chaos je a křik.  Jak v prostředí tom, jak může duše snít.    Svátky klidu, míru, pokory horor duše,  mysli ztrápen

Neexistuješ snad v žádném vesmíru,  a přeci hledám styčný bod světů. Ten dotek a pocit tepla  paprsek ve tmě.   Neexistuje pocit ten zhmotnělý ž

Jde blázen světem tiše,  vystrčí občas hlavu že své skrýše.  Jde ale neví kam.   Unavená chůze  klam života, kolem poletuje sníh jít na tu horu

Květ v kameni vytesán životem  spousta úlomků kolem se vrší.  Z útesu času kapka vytéká  zvolna do kamene buší    Mění se zvolna kámen i květ  v

Sen o snu, pro sen mlžný květ paprskem slunce nesen.  Měsíční flétna hvězdám hraje květ neví jestli vadne, či zraje    Jde čas  Mlha tiše z kout

Ležím,  kolem se květy nerosů modelují  Křišťály raší hrstkou květů . Zahrádka kamenná spoustu má barev I mysl má zvolna mění formu i tvar.   Usí

I kdybych milionkrát řekl ta dvě slova,  vždy budu jen přítelem Tvým. Opakuje se to, zas, pořád, znova Léta běží  nic s tím nezměním    Že je to

Jak básníci neztrácejí naději...

Polož mi hlavu na stehna,  Dívej se do očí,  či zavřené je měj Hladit Tě tiše po vlasech, a Ty Ty se při tom usmívej    I v tichu se zračí Tvá kr

pochopení, ten pocit co mnohý nezná.  Blízkost i dálku To pochopení nezná    Prošlá léta, ale je to stejné jako včera  Ta vůně kávy je stále na

* * *** ***** *** * Proč některé věci nechápu? Nevím, prostě se tak děje... Vztahy mezi lidmi,  posílaj mě spíše do, k šípku.    Do hor se

Ó ano vždyť víš. Ta slova přeci,  ta jenž najdou tu skrýš.  To ukryté jenž pod nánosy skryté. Tam, ano tam hluboko kam se bojíš jít. Ty hluboké