Výběr autora Protos1182

Čím můžeme sobě být, To, o čem mohou mnozí snít.  Na podobných strunách můžem hrát  podobným vtipům spolu se smát.    Tiše mezi řádky číst  spol

Sedím a přemýšlím,  To bděle často sním.  A o čem? To tady nepovím.   Pro sny lepší je život snů hlava plná, srdce i tělo  Planoucí oheň co t

Zavřená duše v kleci,  vůkol chaos je a křik.  Jak v prostředí tom, jak může duše snít.    Svátky klidu, míru, pokory horor duše,  mysli ztrápen

Neexistuješ snad v žádném vesmíru,  a přeci hledám styčný bod světů. Ten dotek a pocit tepla  paprsek ve tmě.   Neexistuje pocit ten zhmotnělý ž

Jde blázen světem tiše,  vystrčí občas hlavu že své skrýše.  Jde ale neví kam.   Unavená chůze  klam života, kolem poletuje sníh jít na tu horu

Květ v kameni vytesán životem  spousta úlomků kolem se vrší.  Z útesu času kapka vytéká  zvolna do kamene buší    Mění se zvolna kámen i květ  v

Sen o snu, pro sen mlžný květ paprskem slunce nesen.  Měsíční flétna hvězdám hraje květ neví jestli vadne, či zraje    Jde čas  Mlha tiše z kout

Ležím,  kolem se květy nerosů modelují  Křišťály raší hrstkou květů . Zahrádka kamenná spoustu má barev I mysl má zvolna mění formu i tvar.   Usí

I kdybych milionkrát řekl ta dvě slova,  vždy budu jen přítelem Tvým. Opakuje se to, zas, pořád, znova Léta běží  nic s tím nezměním    Že je to

Jak básníci neztrácejí naději...

Polož mi hlavu na stehna,  Dívej se do očí,  či zavřené je měj Hladit Tě tiše po vlasech, a Ty Ty se při tom usmívej    I v tichu se zračí Tvá kr

pochopení, ten pocit co mnohý nezná.  Blízkost i dálku To pochopení nezná    Prošlá léta, ale je to stejné jako včera  Ta vůně kávy je stále na

* * *** ***** *** * Proč některé věci nechápu? Nevím, prostě se tak děje... Vztahy mezi lidmi,  posílaj mě spíše do, k šípku.    Do hor se

Ó ano vždyť víš. Ta slova přeci,  ta jenž najdou tu skrýš.  To ukryté jenž pod nánosy skryté. Tam, ano tam hluboko kam se bojíš jít. Ty hluboké

K A P k a Ta Jenž  Stejná Jak čisté,  nebo té slané vody, jenž pak tvoří  Stružky slané,  co kanou  Co formuje údolí i velké hory V ticho

Na skále hnízdo sedí  Černé, protkané je šedí.  Předivo fialové, sem, tam nitka zlatá.   Sedí,  mraky kolem se točí  skála je tichá a rozeklaná 

Jak popsat co chybí  a na co by byla chuť,  nejen jídlo,  a v ostatním skrytý stud... Jdoucí životem široký ten zrak detail uniká pak snad. Tam v

Jsem chodec jdoucí životem  Od zrození ku smrti posledního dne V botech i vlasech prach mám z cest i to takové to jiné a z toho strach.   Kráčím

Je to s podivem, nebo snad přišlo jaro? Na otázku jednu, odpovědět ano. Pod peřinu spolu, spolu vlézt  z postele pak nevylézt    Užívat si svoje

Ležet Ti na hrudi  odplout nechat všechny starosti  Tvé srdce slyšet tlouct Dopřát si něžné radosti.   Ležet Ti na hrudi Vnímat Tvou vůni, Tvůj

Zamrzlé peklo, tam, kde se jiní smějí Oceán slz, v tichu zamražený  Oheň a led Ledová krusta a pod ní žhavý dech     Slzy minulosti v kámen změ