Výběr autora Jupiterka

Něco má být, něco zase ne...

  Jednou až tvé srdce zapěje, o půlnoci slunce povstane, země se s námi zachvěje, vichr v bezvětří bol odvane.   Až v poledne i hvězdy budou zář

Když samotná cesta je vlastně cíl...

  V zelené zemi předaleké, o níž mnohý neslyšel, legendy bují dávnověké, nikdo z ní však nevyšel.   Přesto do ní právě míříš, možná doufáš v zá

Mé temné já...

  Nosívám v sobě temného anděla, zrovna jeho jsem však nikdy nechtěla. Uvnitř mně hluboko schovaný byl, tys zlehka zaťukal a on se objevil.    Š

Ne vždy vše vyjde, jak bychom si představovali, nalinkovaný život ale postrádá moment překvapení. Nezbývá, než přijímat, co nám život nabízí, smířit se s tim, že vše nevyjde, ale v první řadě nezapomínat doufat, že třeba jednou (a žít).

  V přítmí duše své se choulím, utajené tajemství. Myšlenkami v šeru bloudím, očividné šílenství.   Mnoho o mne asi tušíš, o mnohém se domníváš

Magie dávnověku...

  Vesnická dívka v dávném věku,
její okolí ji skoro nevnímá.
Však vymaní se z osudu vleku,
její cesta teď teprv začíná. Sebe samu vyd

Zase o rok starší...

  Zrnko písku padá dolů, není samo, všechna spolu. Zrnko písku mezi všemi, jedno z mnoha v cizí zemi.   Zrnko písku vzduchem letí, letí kolem š

Ten okamžik před je vždy nezapomenutelný...

  V krátkém okamžiku oči se střetnou, křehoučké ticho kolem zavládne, dech se zadrží, myšlenky utnou, nervozita stoupá, jak to dopadne...   Vzdu

Když naděje není, právě tehdy se ukáže pravý bojovník. (Vypůjčený motiv včerejšího Gambitka - děkuji!)

  Tam, kde končí cesta a není naděje, když soumrak je věčný a nic se neděje, když tma v duši bolí a v srdci jsou střepy, když osud tě zasáhne a fa

Jedna z mých šuplíkových povídek - stále aktuální téma, které se odehrává všude po světě každý den.

  On Bojoval sám se sebou. Otoč se, otoč se, tak se otoč! Vše v něm křičelo, ale on šel dál. Zařekl se, že se na ni ještě někdy podívá. To, co mu pr