Výběr autora Pacik

Podzimní veršíky

  Stromy   Oblečeny jsou v barevné kabátky... Jak harlekýni hýří oranžovou, žlutou, červenou vzpomínám na dávné pohádky co rumělce mých předst

 
Vítr má ve vlasech
za pasem vlčí máky
nohama bosýma brouzdá travou.
Vítr má ve vlasech
když pozoruje ptáky
krouž

  Za svitu Luny  jen ona to umí na nitky pavoučí matička Rosa kapičky  s citem svým navléká... Rosničky víly paloukem tančí  hudba  jež do

  Za svitu Měsíce
polibek na líce
dalas mi lásko má veliká.
Ve ztichlém úžasu
líbám tě do vlasů,
až srdce se zajíká.

    Do krásy jarně říčka brouká hladina ve slunci třpytí se větvičky nad hladinou šeptají příběhy nekonečné vypráví...   Ve vánku listy se tř

  Krajinou jdu oblaka plynou mi nad hlavou náhle... Jako by někdo šeptal... Sluchu nám dopřej člověče... Nespěchej tvůj čas neuteče... As

  rozpusť si vlasy   do sametové krásy   rozhoď je na polštář   jiskřičky v očích   rošťáckých jak zář   slunečního paprsku   nastav tv

TROCHA JARNÍHO OPTIMISMU

          Do dlaní chytám  prvního motýla
kšiltovka stočena jen tak do týla
tu proti sluníčku nosím
teď slyším písničku, tu kosí

Polož mi ruku do dlaně a dívej se mi do očí v očích vepsáno hodně je vše,na co už slova nestačí...   Polož mi ruku do dlaně a vyslov ta tři sl

Když přijde zimní deprese

Za zimního rozbřesku
kde tváře zebou až pálí
slunce vychází na stezku
kde světu se ztrácí v dáli...

Za ledového ro