Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Kdesi v zrcadlení... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
kdo chce kam... snad ti chodící po špičkách,uculující se nám dávají víc... neženou se, jdou...
24.02.2017 01:20:15 | zelená vílareagovat
O samotě... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní
prostě být a žít... protože tak to chci mít... :-)
24.02.2017 01:17:51 | zelená vílareagovat
v kartotéce deformací... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vždyť si vždycky všechno myslíme, ne?
nedávno jsem se s kolegou bavila o tom, jak by měla vypadat dáma jeho srdce... nevím, jen by měla být drzá?
jak to myslíš? zeptala jsem se... potkal jsem jednu, byla hezká, milá, jen jí chybělo to něco, dívala se na mě jak na svátost... a co se ti na tom nelíbí? chybí tam to něco, ta drzost...
co je pro tebe drzost? no že se na mě nedívá jako na svátost... usmála jsem se...
štípnul mě do tváře a pronesl, ty jsi drzá víc než je zdrávo... já? ano... nebojíš se mě, nebojíš se mě setnout a ještě se tomu směješ.. pošleš mě k šípku a stejně tak umíš pohladit... neděláš z ničeho vědu, ale taky jsi děsnej pitval... já? zvědavej jsi ty z nás dvou, zvědavější než já a že já jsem zvědavá... a víš co, nesrovnávej se mnou, jsem v jiném levelu než ta... jsem si to celou dobu myslel...
co je absolutní, tak tomu tedy moc nevěřím... a absolutní důvěra? jen bolí...
24.02.2017 01:09:19 | zelená vílareagovat
zamlžena... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mlha přede mnou, mlha za mnou...
rozsvítit mlhovky a jet, jít dál...
mlha se jednoho dne rozpustí... ale my si leckdy myslíme, že to co bylo v ní není vidět, naopak... ono se to rozprostírá... :-)
hrajme si v mlze, smějme se, tančeme, dívejme se... ono se to později znásobí... :-)
24.02.2017 00:44:14 | zelená vílareagovat
e-motio... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
miluje totiž své důvody víc, než miluje toho druhého... zajímavý úhel, tohle mi nikdy nenapadlo... asi neumím právě takhle milovat... a vlastně bych právě takhle ani být milována nechtěla... :-)
láska je křehká, ale když miluju, tak jak to je, i ty chyby, co všichni máme... jasně, že láska i tvaruje, protože ten, kterého milujeme nám odkrývá něco dalšího... teď jsem se rozesmála, páč jsem si vzpomněla na partnera... kupoval mi k něčemu knihu, rozbalila jsem ji a on napjatě čekal a ptal se hned, líbí se ti? podívala jsem se na něj s otázkou, já ji neznám, ale ano je hezká napohled... ulevilo se mu kupodivu a pronesl, já vím, že si knihy kupuješ ráda sama, ale já prostě chtěl ti udělat radost a tak jsem zašel a nakukoval do knih a která mi přišla obsahově naprosto divná, tak jsem ji koupil s pocitem, že to pro tebe bude to nejlepší... potěšujícně to znělo, říkám skvěle... ta se mi bude líbit... :-))) kdysi mi koupil knihu o psech, děsně radostně se usmíval a byl nadšen... ta kniha byla jen o psích nemocech, zavřela jsem ji po třech stránkách... a položila jsem mu ji na noční stolek... copak? nahlédni... před časem byla má psí přítelkyně Ájina nemocná...poprvé nebyla na dovolené u moře, nejedla a byla smutná...je asi jen nastydlá říkala jsem si a trávila s ní čas... jeden den byla apatická a já s ní ležela na koberci a neuměla zastavit pláč... pojď vykoupeme ji a tak jsme udělali... seděla jsem na podlaze a otírala ji osuškou a plakala... ležela a jí šla utřít břicho a vyletělo z ní moc hnisu...jedeme k doktorovi pronesla jsem... a jeli jsme... zánět dělohy, injekce, krev... okamžitě na sál... když ji šli uspávat říkám, já tam nemohu, objala ji i když neskutečně smrděla, dala jsem jí pusu a říkám jí, jsem tady, ale tam za ty dveře musíš sama a taky se musíš vrátit, jasno? podívala se na mě zastřeným pohledem dvanáctiletého psa... odešla jsem ven a dívala se, jak ji vezou tam ... za hodinu a půl volali, tak si pro ni přijeďte, byla jsem šťastná... je tu... rozeběhla se z klece ke mně a úprkem pryč... já vím,je to zvíře, ale pro mě je to partnerka, v životě, v práci... a ta láska není o tom důvodu proč ji milovat... ta láska je čistá z obou stran... a až jednou bude odcházet, budu s ní... ona mi ukázala tolik rozměrů čehokoli v člověku, pomáhala a pomáhá mi v životě i v práci, že musím s ní být, musím, protože jí miluju... starou, hluchou, kulhající, někdy nevrlou... miluju.... :-)
24.02.2017 00:27:36 | zelená vílareagovat
nemusela si minulost vymýšlet... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
už ten název mě zaujal... byly roky, kdy mi minulost bolela... nevěděla jsem, jak to pobrat, jak to pochopit, ... když vyšlo vše na povrch, tak jsem znejistěla, vše jsem brala jako podvod a jako jakousi formu lítosti... všechny lidi a lásku ke mně jsem hodila do velkýho pytle a nazvala ji lží a lítostí v jednom... a cítila jsem se sama uprostřed toho všeho, sama... nevěřila jsem nikomu, myslím, že ani sobě ne... protože jsem nedokázala pochopit a pojmout proč... pak jsem se změnila, uvěřila jsem sobě a zjistila, že i mě může mít někdo rád... přijala jsem to a začala si ten pocit zase užívat...
to vše mi něco dalo, hodnocení a měřítka jiných lidí vůči mé minulosti jsou mi volný... nemohla jsem ovlivnit nic z toho dřív a rozhodně to nesnižuje mě jako člověka... ať si kdekdo říká cokoli... asi mě celé to osobnostní peklo, kterým jsem si prošla mělo význam pro to budoucí,což je myslím podstatnější než ta minulost...
díky za připomenutí... to ty umíš... a hlavně pro mě za větu pamatovala si totiž minulost která se k ní hodila...
v jednom zařízení pro děti je malá holčička, je neuvěřitelně krásná, její máma fetuje, táta není... holčičce jsou necelé dva roky, její oči hladí, když se usměje září a když přiběhne a obejme mě, svět se zastaví... hladím ji, vyprávím, chválím... je nádherná,strašně jemná, citlivá... občas trochu vystrašená, ale uklidní se, když se jí jen dotkneš... jedna žena pronesla, hned bych si ji adoptovala a její máma na ní fakt dost děsivým tónem zahřměla, to snad nemyslíš vážně... geny,ať tě to ani nenapadne a pak stejným tónem pronesla, nikdy bych si dítě neadoptovala, nikdy , i kdybych měla celý život prožít bez dětí... geny jsou svinstvo a tyhle všechny děti mají v sobě zlo... podívala jsem se na ní... měla jsem husí kůži jen z toho tónu natož z těch slov... a pronesla jsem, kdyby každý takto uvažoval, dětské domovy by byly přeplněné a spousta lidí nikdy nepoznali štěstí být rodičem... a geny? nedokážete ovlivnit své děti v dospělosti, její máma byla z plné rodiny a kde se tedy vzalo tohle chování? dáma neřekla ani slovo, jen mě sjela pohledem... snad mě dala do škatulky drzá... :-)
23.02.2017 23:43:31 | zelená vílareagovat
i pozorovat znamená něco dělat... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
co by se stalo kdybychom byli úplní? asi tu neúplnost potřebujeme právě k tomu mířit k úplnosti i když se k ní nikdy zcela nepřiblížíme... ale máme to zkoušet, právě kvůli tomu, abychom více vnímali, učili si žít... :-) kdo ví...
23.02.2017 23:10:34 | zelená vílareagovat
krouživě... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jak tak koukám dokonalé chvíle jsou krouživě savé ... :-)
23.02.2017 23:06:00 | zelená vílareagovat
v usedlosti... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedávno jsem seděla s mojí kamarádkou, popíjely jsme víno a povídaly si... vykládaly karty a smály se...
najednou mi povídá, víš, že jsi mi změnila? udělala jsi mi lepší...
usmála jsem se... já? čím?
ty a tím, že mě máš ráda... já do té doby jen brala, ale nikdy nikomu nic nedávala a ty jsi mi to jednou řekla...
já si to ale nepamatuju, pronesla jsem... to je fuk, ale já si to pamatuju, nebála jsi se mi to říct dost jasně na to, abych to pochopila...
hmmm... najednou mě objala a dala mi pusu...
kolem se vyjasnilo
a na stěnách se chvěl
křišťálově zlatý závěs
nízko položeného slunce
s nekonečně dlouhými stíny stromů
na stříbrných mýtinách
23.02.2017 23:03:40 | zelená vílareagovat
Raketou na ...? Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
jsem si vždycky myslela, že mám celkem smysl pro humor, ale tady se ten můj plazí po betoně :-)))
23.02.2017 22:52:30 | zelená vílareagovat
na hřbetě zimy... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
musím se usmívat... jako bych slyšela a cítila, jak praskají kávová zrnka v mlýnku...
před pár dny jsem pozorovala jednu naší nej zpěvačku s mojí mamkou, tahle dáma hladila a objímala mamku, tulila se k ní a mamka vrněla blahem, stála jsem opodál a usmívala jsem se... přemýšlela jsem, proč k ní tak přilnula a mamka byla šťastná... stoupla jsem si k nim blíže, potykaly si, popíjely panáky a já mamku nepoznávala... když jsem pro mamku přišla, tak na mě dáma zakřičela, to je od nynějška moje maminka a ty si najdi jinou... ale máš krásnýho anděla na krku a taky pěknej kabát... usmála jsem se...
a pak mi to došlo, tahle dáma přišla před časem o maminku a jak jsem si ji tak vybavila, podobu, gesta, klid, který v sobě měla,hlas, tak ta moje jí ji připomínala... v autě mě mamka držela za ruku a šeptala mi, já tě nevyměním ani za ní, neboj...říkám, já vím, nejsem přeci malá, ale myslím, že jsi udělala radost, dala jsi ji kousek vzpomínek...
ostatní dojmy jsou sporné
záměr jejího úsměvu v šeru
znepokojivá pronikavost chladu
zmást významy
touha potlačit všechno podstatné
23.02.2017 22:46:16 | zelená vílareagovat
neosobní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
krásně řečeno... svět osobní a neosobní... i když mám pocit, že i tom neosobním je kousek osobního v obou a tím je pocit, jak jsme se cítili, co jsme vyslechli, co jsme řekli a osobně s tím jdeme v sobě dál... :-)
23.02.2017 22:30:05 | zelená vílareagovat
v letu vážky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...já toho spoustu ani nevidím...jen tuším....jo...a už se
těším na toho v žabkách...doufám,že má pevný stisk....../smích/....Ji.
P.S.Třeba mi zapůjčí "nové"brýle....nějakou lepší optiku..../smích/
v letu vážky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Neříká se tomu umění? Člověk v žabkách na poušti atp.? Pokud ano, žít život je umění..
v letu vážky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nadchnul jsi mě. Fantastické. ST. :-))
23.02.2017 11:22:13 | Iva Husárkováreagovat