Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
amnézie... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Přeji si , aby smrt byla jen "selháním času". Tu myšlenku nezapomenu, pane E.
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Vskutku poetická komunikace :o) Jako dva kameny ve vodě, které se překrývají, vždy mile překvapíš a zaujmeš, enigmane :o)
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
No Enigmane není nad to, mít se jako Tvá Nerfé :-).
Stejně, nevčleňujem se do sebe (do tvorby) zde na literu všichni, tak nějak navzájem?A není to úžasné?♡♥♡
25.03.2015 22:11:25 | Malá mořská vílareagovat
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ha ještě víc...:)))
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
..není ten Všehomír všehoschopný?...../smích/....Ji.
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...šalamounské....Ji.
immatérielle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...nedávno jsem viděl toho Všehomíra, jak utekl bez zaplacení...
...a jednou zahrada rozkvete v té poušti…. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...co uniká,bude zachyceno.....co bylo zachyceno,unikne.....Ji.
zaměření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...tam zrcadlí se i neřečené....po vlnkách kruhových to podstatné
dopluje...../úsměv/...Ji.
...a jednou zahrada rozkvete v té poušti…. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
To je ale chytré, dát poslední větu na začátek.;-)
Škoda jen,že poušť už kvetla a byla i mořem.I když historie se stále opakuje.
24.03.2015 17:24:31 | Malá mořská vílareagovat
la veille au soir... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v neděli mě nenarozené koňské mimino koplo do dlaně... zjemněla jsem... a pohladila... Viky vydrž, ještě chvilku a ty její hebké oči mi pohladili... Kateřinka skotačí, že musí porod vidět... mamíííí budu tady... jojo, to víš že jo... Ajina tam bezelstně běhá a já si říkám, ty koni jeden koní, jestli ji kopneš ucítíš, co je to msta... :-) zatím ji žádnej nekopnul... dnes mi kamarád vařil kafe a říká, hele je jí jedenenáct, Stelle budou dva... a??? myslíš vážně, že k moři pojede s námi?? nepochybuju... nech ji doma... nikdy... zvládne to?? neřídí, zvládne... a co když... nebude žádný když... Pavel, ale?? není žádný ale.. a jestli jo, tak při mně... zvládneš to Eví?? ... ještě smetanu ... Evo?? dneska si dám cukr.. ty?? joo hodně cukru... Eví?? vidíš jí?? je v pohodě, je stejně závislá jako já a bude tady se mnou... Evi, ne... DOSt... a jeho oči zněžněly... chytám ho za bradu se slovy dost... A proč to říkám?? protože ji miluju... :-)))
24.03.2015 00:17:49 | zelená vílareagovat
na Dunottaru... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
dnes mi kamarád říká, hele v sobotu jdu na trénink zkoušky lesní... smála jsem se... hmmm, předpokládám, že jdeš v zelené... když jsem odcházela, podrážel mi nohy, počkej myslím to vážně, pojedeš v sobotu se Stellou se mnou?? no jasněěě...co je v plánu??? teplej králík a v hubě... no se smíchem říkám to dám :-)) chytil mě kolem pasu a říká, ale nedělám si legraci, ozvu se ti... se smíchem jsem se vysmekla a říkám jasně, ozvi se.. jdu do toho... chytil mě za vlasy a dal pusu na krk, se nevykroutíš a trénuj a zítra ti tedy volat nebudu... doma jsem si sedla ke Stelle a říkám jí, no, nemáš to lehký holka, ale nezkusit to znamená prohrát... ty si dáš králíka a já si dám hranolky?? BEREŠ?? ... uvidíme, jenom nechápu proč ty králíci nemohu být studený :-)))
23.03.2015 23:59:56 | zelená vílareagovat
byla neomítnutá... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
toč se toč... ještě, ještě, ještě...
23.03.2015 23:45:49 | zelená vílareagovat
fait accompli... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
pohlť ji taky... :-)a třeba jsi to už udělal... :-)
23.03.2015 23:36:45 | zelená vílareagovat
tam kdesi v kraji nach sní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je jedno místo v Krušných horách, kde jsem létala... seděla jsem u toho domu, co nikdy nebyl a nikdy nebude můj, pak jsem se odhodlala, otevřela jsem dveře a okny se kochala.. sedla jsem si ke krbu a tam snila... chtěla jsem tohle místo s tím domem mít, vlastnit... už ne nechci, sedím na kameni před domem a říkám těm krávám, co se tam pasou, vždyť tohle všechno je moje víc, než je možný... mech tam je přívětivej a já se v něm válím jako v peřině... o barák dál se pasou koně... zelená je tu něžná a mně v těchto chvílích nic nechybí...
23.03.2015 23:34:25 | zelená vílareagovat