Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Z archivu vira rozkoše Publikoval(a): šerý | Povídky » Ze života
Velké díky za reakci a dialog. Ať se Ti daří*
Zloději barev Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Já mám zato, že ten "pohřební styl" začali propagovat zejména angličtí Depeche Mode. Ale ono je to vlastně jedno kdo.
Když se tak rozhlédnu, kolik je jen u nás lidí v dennodenních deprsích a naštvanosti na vše. Taková móda žít v permanentní nespokojenosti. Jsem procestoval dost jižních i exotických zemí a mohu posoudit. Už ten markantní rozdíl. Někde až neuvěřitelná chudoba, a přesto. Lidé se usmívají a věčně si na něco nestěžují. Chodí v barevných šatech a černé ani šedé barvy, tam mnoho nevidíš. Ale to hlavní. Nešetří na veřejnosti úsměvem! Nečekají na nějakou estrádu, veselohry, placené baviče. Dokáží si ve volném čase s rodinou posedět na pobřeží a bavit se navzájem "přirozeným humorem." U nás si ho jdeme koupit!
Možná i k tomu přidá "věčné" slunce a barvitá příroda (už ti pestří papouchové) a azurové moře. Ani zde za komančů - zejména, inteligentního (!) humoru tolik nezcházelo. Nadávali jsme na šeď sídlišť a černé obkladačky v koupelnách. Jsme schopný jít v čeném a šedém na brazilský karneval! Dnes masově módní černý nábytek, oblečení a dokonce tmavě šedé a černé povlečení na postelích, talíře na stolech, černé nehty žen apod. Naše okolí se stává mobiliářem krematoria, pro ukňouraný a zamračený lidi. Povrchními a věčně uměle se šťasně tvářícími se občany USA taky nejsem tedy zrovna za jedno. Ale tomuhle zdejšímu bujnému podhoubí černého pesimizmu, bychom měli bojovat a šířit trochu více pozitivní nálady. Je to investice k pohodě života, která nás nestojí ani korunu. A když už tady jsme...
Díky Káji, za komentář i názory.*
Zloději barev Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Však Jarunko vím, že máš ráda úsměv i barev světa.
Tak k Tobě, jedna vděčná věta. Děkuji... za pastelky slov*
Kunovice a kraj kolem Publikoval(a): Jarunka | Básně » Příroda
Cítit lásku k zemi a svému kraji. Jen tam se lidé, dobře mají. Lnout se v náruč krajiny, být šťasten celé hodiny.
Líbí se mi tvůj vjem a empatie... a už tvé jméno, Jaruška. Jistě i březnem voníš a vodu plavíš studánce bystřinkou. Tak klič a rány cel v srůsty. Bez takové síly ducha... svět by zůstal pustý*
valentýnská Publikoval(a): Sonador | Básně » Humor
No jasný, Sonador, cukrkandl lásky. Na dietu se dnes vykašly. Z toho samo potěšení neztloustne*
Pěkně a rozverně sis...
Milenec Publikoval(a): Lexi | Básně » Romantické
To jen hvězdy, jej vykrásnily - maličko. Že tvým milencem je, mu nalíčily zdravíčko.
Tupý hrot Publikoval(a): Dreamy | Básně » Ze života
Když žáru ubývá - chlad ledu vrství.
Hezky vypracované to máš.*
Zαpomínám ♪ Publikoval(a): J's .. | Básně » Láska
Pěkná a v audiu si přednesem přidává na zajímavosti*
Vydařená práce.
Život Publikoval(a): Protos1182 | Básně » Ostatní
Ta prostřední strofa do zlatého rámečku*
Tak řekni Publikoval(a): jenommarie | Básně » Láska
To je řeč srdce s distancí a tolerancí.*
Jen kolik takových je?
Mými bobulemi očí angreštu Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Že sdílíš s mojí fantazií, je příjemné Marie. Je to taková nostalie k dětství a je škoda, že nelze opět zalistovat v někde ztraceném lexikonu kouzel. A ty jako čarodějnice na košťátku s turbo motorem, si nemůžeš opět nabrat dobrého kursu k dětskému čaroději druhé kategorie. S ním poseděla pod rajským stromem a z hrnečku fantazie spolu popili maté bylinek šťastného dětství... a nebo uskutečnili bezbřehé sny, silným lekvarem z babského ucha.
Ale to neva. Myslím, že všech Tvých letů k hranici fantazie ještě nekončí a ztraceného lexikonu není třeba. Je důležité mít nadhled... a ten dobrý kurs* Přeji Ti ho - přejme si jej.
Děkuji, za pěkný komentář. Však jako dospělé děvčátko, dospělého kluka si povzbudila...
Mými bobulemi očí angreštu Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Já měl nejraději lízatko barvy žluté. Vždy jsem si ho představoval, jako plástvičku medu. Bezva zpráva, že jsme stejné krevní skupiny VK malinovka... a jedeme v tom oba*
Sedíme spolu v prvé řadě kina a prožíváme film pro pamětníky. Tam si hrajeme na tatínka a na maminku - na doktora, raději ne. Já přijdu jako domů z práce (samozřejmě dělám v té době vysněného popeláře) a dávám ti dva pětníky a tři desetníky výplaty. Ty je hezky uschováš do jako hrnečku. Dáš mi pusinku a pohladíš mi po kštici. "Jsem ti tatínku navařila. Vím že máš hlad jako drak Braborák."
"A co máme maminko dnes dobrého?" zeptám se.
"Špenát a plněné knedlíky uzeným masem. To přeci máš tak rád."
A už mi na kamenný stůl pokládáš talíř kedlubnového listu s vrchovatou porcí. Zadívám se - trochu nedůvěřivě, na tu manu dvou nezralých jablíček a rozmašírovaných listů pampelišek. "No jez, tatínku. Dokud je to teplé!"
Pod tvoji kuratelou krásných očí vkládám jídlo do úst. Hořko-kyselou chuť přemílám v ústech a snážím si představit... úplně něco jiného!
"Nemáš to málo slané? Myslím, že jsem to nedosolila."
Z domělé slánky si dosoluji špetkou kopaného písku soli. Mezi zuby mně zlověstně zaskřípe.
"Chutná ti to tatínku? No, snad se mi to povedlo." vykouzlím gurmánský usměv. "Je to dobré, maminko."
Nu což, něco zaskřípe, to se děje i v lepších rodinách. Spokojeně se na mně podívá a opět pohladí po kštici.
"Tak to jsem ráda, že tě chutná. Ještě jsem pro tebe upekla koláč." řeklas hláskem konipáskem a postavila přede mě plátek syrové dýně posypané kmínem. Opět zaváhám, a prohlásím, že jsem už přejedený.
Předem ale vím, že mi jej má láska po chvíli podstrčí opět. A sním jej. Protože jsi mé zlatíčko a "mijuju" tě. A to přece za to stojí!
Představuji si tě vedle sebe, v té první řadě kina ČAS. Určitě by ses ve vaření velmi zdokonalila. A nebojím se. Fantazie mně stále ještě neopustila... a za milý usměv. Případně bychom šly třebáá... na pizzu, nebo pořádný biftek do restaurantu. Dali spolu dávnou řeč a zasnili se spolu. A potom? Popili meruńkovice, ze sadu souhvězdí Meruňek.
Těší mě, že v případě trasfůze krve mám případnou dárkyni, stejné krevní skupiny. Velké díky, Vivienko*
Mými bobulemi očí angreštu Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Pěkně si zamlsat ve vzpomínkách cukrárny dětství... Jsem rád, že jsem Tě tam také potkal. Děkuji, Thryllku.
Mými bobulemi očí angreštu Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Jsme tak trochu uvíznutý v dětství. Tedy co si budeme povídat. Pozornosti kolem nás a bezstarostnost bytí. Bylo to prima. Po pravdě dnešním dětem moc nezávidím. Myslím, že jsme si fantazii museli vymýšlet v představivostech. Zatímco dnes je jim vnucována virtuálně. Jsou nějaké vyjímky... to nepopírám.
Si čárni červenou pastelkou progresa Jituško, že bych se za princeznou bil na pískovišti do posledního mléčného zubu. I hrad bych pro ni postavil a lízátko jí upadlé do písku, gentlemansky olíznul. Jiní kluci si jezdili autíčky po podlaze drrrn drnndrn. A já se s její jasností, za ruku vodil a když dostal pusu tak drkotal Ba,ja-ja.
A že já fantazii míval! Však jsem se Ti kdys svěřil, že první mé "holčičí zemětřesení" způsobila (až do konce prvé třídy) světlovlasá, culíkatá Jituška s modrýma očima. Dolejzal jsem a ona mnou trpělivě pohrdala. Nosil jí tašku, kupoval eskyma, kradl v zahradách nejmalebnější jablíčka - marně. Byla neúplatná! Když jsem ji dal nečekanou pusu, vrazila mi facku a práskla to na mě své mámě (ta to zase práskla mému otci.) Dodnes si pamatuji její "zvučné" přijmení Kňákalová. Ono to po létech mělo dohru. Ale to už je trochu jiný příběh a věcí už jen dospělou.
Jsem rád, že sis se mnou kráčela pozpátku. Děkuji Ti*
Až se vrátíš Publikoval(a): Fractura cordis aperta | Básně » Láska
Když se trhá čas v loučení. Sám to nemám rád. Ať je to milenka, či dobrý kamarád.