Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
čas si trhnul nohou II Publikoval(a): Frr | Básně » Ostatní
Ach, můj Barde. Dnes si protáhnul verše, jak tělo a nádech plic akordeonu. A libě poetických tónů, kterých jsem si opět užil***
každý nový den … volá Publikoval(a): zdenka | Básně » Ze života
Ano, jsem bytost z lásky. Zastav... dám ti kus ze sebe.
Ovoce lásky na každý den*
tam kde končí čas Publikoval(a): mapato | Básně » Smutné
Narodit se opět. Jak motýl a jasmínovej květ. Milovat se a prožívat si znova / s láskou tento svět.
Žena je krásná bolest. Tak to je... a zůstane. My to víme, Mapato*
Víc tě znát Publikoval(a): KeepTheFlameBurning | Básně » Láska
Příroda stvořila otázky a člověk si prosadil otazníky.
Noční ticha Publikoval(a): Lukino | Básně » Ostatní
Pěkně poeticky "urovnané." Líbí se mi to*
Záletník noci Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Ale to nic, Mapato. Pro mě je to fajnová záležitost, že sis opět ku mně nahlédl a početl. Díky*
Prokvétání Publikoval(a): Akrij8 | Básně » Láska
Když letní čas prokvétá poezií a čtenář sklízí vyzrálé obraty.
Vítaný samosběr*
paleta Publikoval(a): Marcone | Básně » Ze života
Svět přes barvy střípků vitráže. Co nám káže... nekáže*
v její kůži Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Ženy se snaží vídat "růžně." A trny, jsou jim ostruhy*
dotekem vyřčené Publikoval(a): zdenka | Básně » Ostatní
Otevřít svoji ochranou zónu. Hřejivý příslib dotyku, tichým podpisem.*
som v pohode, iba unavená Publikoval(a): maliska | Básně » Ze života
Tak. Je za tím o mnoho více. Jako v duetu, když vytratí se jeden hlas. Život už tak neladí... když hlas o ticho zavadí.
Pěkné, Malisko*
Ať Publikoval(a): Now | Básně » Ostatní
Velebení lásky s touhou po pevném bodu něměnnosti.
Po pauze, trochu jinak a stále bezvadný standard*
Bukodání Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Příroda
Bytostné rozkrývání. Ne samoučelném šumu, vystavěných zelených průduších, svěžích listů zčesaných do korun hlav... buk* Statný, oddolný s tuhým masivním tělem urostlého muže, které ve vlysech teskně skřípí, zbaven touhy v podlahách.
Nuže pomněl jsem se chůzí chodníčkem, mezi zarytými prsty kořání. Tvůj průzračný výdech, unáší poezii a já si hledám v mechu plodnice z podhoubí slov.
Umíš Jitko, a rád si chodím pobrat. Bukové ruce... až tam, kde tluče mé srdce.