Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Kráska z Vršovic Publikoval(a): Gina Rocca | Povídky » Ze života
Ženy prý dovedou posoudit krásu stejného pohlaví, což mužům nepopiratelně dělá potíže... musel jsem si tohle nejdřív uvědomit, než jsem se přestal divit - a že jsem se dvakrát radši přesvědčil, že to vážně nenapsal chlap :D
Popisy jsou skvěle podbízivé a podporující fantazii - moc nesouhlasím s tím, že by 'záběr kamery' na nohy měl být podrobnější a konkrétnější. Takhle to akorát tak dává prostor mužské fantazii, aby zapracovala.
Jsem sice hnidopich, pokud jde o řemeslnou stránku textu, ale tady je všechno v pořádku. Výjimečně za 100 % - moc povedené.
Mlhy Publikoval(a): Perilan | Básně » Smutné
Uh... netuším, čím jsem si tohle zasloužil. Pokud Ti snad připadalo, že závídím, popřípadě žárlím na to, co všechno děláš a o co vše se zajímáš (viz. Tvůj profil), byla to nejspíš chyba toho, jak jsem to napsal - jednoduše jsem si řekl, že by Tvoje tvorba mohla stát za to. Nebyla v tom žádná nepřejícnost nebo snad nenávist, k tomu mám daleko.
Nezdá se mi, že bych někoho napadal, na druhou stranu si myslím, že Liter by o kritizování být měl. Nemyslím tím na mysli jen strhat něco, že se mi to nelíbí, ale přidat k tomu i konstruktivní názor (sám jsem předeslal, že mi to u básní moc nejde, ale aspoň jsem se o to snažil, protože je mi to milejší než napsat jednořádkově, že je to skvělé nebo naopak). Ano, pokud se mi báseň nelíbila, je to jen můj osobní postoj a jako takový jsem ho prezentoval - neřekl jsem, že vyslovuji nějaká exaktní názor, který je platný vždy a všude. Mě prostě nezaujala a pokud Ti to vadí, nic s tím neudělám.
Pokud jde o to, co mám já v profilu (a jedinou chybou, kvůli které bych asi měl hledat pravidla čs. pravopisu, je velké V, to vím), není to o žádném pokrytectví - prostě nejsem člověk, co by všechno svému okolí předkládal přímo. Možná je chyba v tom, že je to podáno poněkud lakonicky, to uznávám - ale nic víc.
Pokud máš ICQ, rád bych si o tom promluvil, protože mě nijak netěší, že mě někdo takhle rychle odsoudí (a já u Tebe nic takového neudělal). Jestli jde jenom o to (a já věřím, že ne), že jsem Ti nedal 100 % a napsal svůj vlastní kritický názor, potom promiň... jenom kvůli tomu se měnit nebudu. Zdravá kritika k autorství patří.
S pozdravem a tímtéž přáním Perilan
Z nás dvou Publikoval(a): Gabrielle Taroka | Balady, romance » Ostatní
Mně nikdy nešlo kritizování básní, protože v tom nejsem nijak zvlášť fundovaný, ale po přelouskání Tvého profilu jsem si řekl, že projednou to zkusím, když jsi takový multitalent, za jaký se prezentuješ.
Není to zlé, ta báseň, nijak mě ovšem neuchvátila. Buď je tohle Tvůj slabší kousek, nebo znám mnoho lepších amatérských básníků. Slova poměrně pečlivě a precizně volená, sdělení obsažené ve verších celkem zřejmé; nic z toho ale nevyzařuje - alespoň ne pro mne.
Hodnotím jako průměr, tedy 60 %.
BtW, mně naopak konec přišel jako pěst na oko - naprosto se nehodící.
Chlápek s kravatou Publikoval(a): Zweiblumen | Povídky » Ze života
Řemeslně je to podprůměrné - opakuješ slova, výrazy a slovní spojení, někdy zbytečně zvýrazňuješ to, co již bylo dáno a co čtenář bere v potaz. (Všude prostě nic; stačilo říci jednou, netřeba to neustále opakovat.)
Trochu mi to kazilo dojem ze čtení - autoři už jsou takoví, že na strojovou stránku textu nedokáží nahlížet jako běžní čtenáři, ale berou ji jako předmět zkoumání, hodnocení a porovnávání.
Psychologické mi to vážně nepřipadá; myšlenka je zřejmá, ale nepřipadá mi nikterak objevná. Každý den si můžeme přečíst v novinách, vidět v televizi i slyšet od známých, co s lidmi dokáže strach. Tohle Tvé pojetí mi - neber si to osobně - připadá poněkud patetické a nafouknuté. Kdyby to mělo být psychologické, zaměřil bych se na rozvoj toho semínka strachu v mysli muže s kravatou, nerozepisoval bych ovšem přes půl textu, že je jeho byt prázdný a nic nikde opravdu, ale opravdu není.
Máš u mě malé plus za poslední souvětí - nicméně to nic nemění na faktu, že mě tohle nijak neuneslo :) u mě za 40 %.
Krutý osud mladé prostitutky Publikoval(a): kraaska_ | Povídky » Sex, erotika
A on snad někdo čte něco jiného než to, co se mu samotnému líbí? :D
Až Ti vyjde ta povídka, dej mi vědět... udělám si veřejnou ostudu a půjdu si tu Top Dívku fakt koupit...
Povídky doktora Cvokaře 7. MALÁ PRSA Publikoval(a): Aťan | Povídky » Ze života
Já myslím, že důvod, proč se s ní šéf nevyspal, netkví pouze v tom, že by se tím hned všude chlubila, ale především v tom, že blbost rozhodně není afrodiziakum a může působit i opačně :)
Autorovi musím pogratulovat... není co vytknout, skvěle jsem se pobavil. Lehce podaný, elegantní humor - ještě pořád před sebou vidím obraz těch dvou v ordinaci.
Krutý osud mladé prostitutky Publikoval(a): kraaska_ | Povídky » Sex, erotika
Hele, když jsem - údajně - zverboval část "literovců", aby to zkritizovali, neměla bys být naopak ráda? :D Ty tu píšeš, že bereš i negativní kritiku, přičemž se jí zuby nehty bráníš (možná se opakuju po Katherin, ale její poslední koment jsem nečetl), protože dřív, jak předpokládám, prostě nepřicházela... no jo.
BtW: já jsem z literu v aktivním kontaktu (nepočítejme náš zábavný vzkazníkový duel) s Katherin a Emis, nikým víc. Takže ta Tvá teorie o "zverbování" je pěkná hloupost :) upřímně řečeno - ani bych se neobtěžoval ztrácet tím čas.
Krutý osud mladé prostitutky Publikoval(a): kraaska_ | Povídky » Sex, erotika
Řeknu to zkratkovitě. Třeba to autorka lépe pochopí.
a) neřekl jsem, že bys měla něco měnit. Jen jsem řekl, co se mi tam moc nelíbilo. O změně nepadlo ani slovo.
b) že bereš i to negativní? V tom případě bych mohl zveřejnit Tvůj vzkaz adresovaný mně. Nevypadalo to, že bys kritiku mě nebo Katherin ustála.
c) zdrobněliny ironicky? To má holka asi nízké sebevědomí, aby o svých intimních partiích mluvila v "ironických" zdrobnělinách. Navíc by, pokud je to tak, jak říkáš, celá povídka byla prolezlá ironií. To se mi moc nezdá.
d) to, že Tě učitelé tlačí do časopisů a studia žurnalistiky, ještě neznamená, že Tvůj sloh je "dobrý" nebo "perfektní".
e) nikdo neřekl, že se za svůj sloh máš stydět. Tvá slova, jen Tvá.
Krutý osud mladé prostitutky Publikoval(a): kraaska_ | Povídky » Sex, erotika
Hm... nečetlo se to špatně. Jen doufám, že ti, kteří mluvili o perfektním slohu a skvělém stylu napsaní, to nemysleli vážně. Stylisticky je to průměr, možná spíš slabý podprůměr.
Text mě nijak zvlášť nepřekvapil - byl dokonale předvídatelný. Možná by mě jen zajímalo, proč ses rozhodla psát právě o tomhle; jaký jsi k tomu měla důvod. Nebudu pohoršovat, takže si své domněnky nechám pro sebe.
Takže kolem a kolem: forma průměrná, obsah možná nechutný a ne právě líbivý, nicméně taky ne právě dvakrát zajímavý. Nestalo se mi, že bych se zděsil nad osudem Marie. Asi jsem prostě moc otrlý. Klidně piš dál, ale doporučil bych změnit rybník - tohle téma tu za a) bylo už x-krát (konkrétně různé formy ponižování slabšího pohlaví), b) je dobře, když má autor širší záběr a nevěnuje se jen jednomu tématu.
Zpověď Publikoval(a): kraaska_ | Povídky » Ze života
Jak že se to říká? Ženy žárlí na ty, které přijdou po nich, a muži žárlí na ty, kteří byli před nimi? Tady je to, jak se zdá, trochu opačně.
Asi nebudu moc hodný - nikdy jsem nebyl romanticky založený typ v pravém slova smyslu. Mohl bych vytýkat nesmyslnost myšlenkových pochodů (minulost nám připomíná, kým jsme byli a čím jsme - proč se jí zbavovat?), stejně jako pár úsměvných obratů.
Že láska musí být upřímná? Pokud není, potom ani neexistuje. Láska nemá ráda přívlastky. Buď je, nebo naopak není.
Stylisticky je to dost nevychytaný, ztrojené otazníky a vykřičníky působí pateticky a s jakousi uspěchanou, neobratnou naléhavostí. Dalo se to určitě napsat líp. Taky jsem se tímhle docela pobavil, ale zřejmě spíš v tom škodolibém duchu.
Úvod k mé knize Gothica Publikoval(a): Rhiana E. Nebresk | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Walome se zmínil o tom, že píšeš dobře. Zas tolik bych nesouhlasil. Vzhledem k tomu, co máš napsáno ve svých údajích, mi text nepřipadá právě dvakrát vyzrálý. Čekal bych, že budeš o poznání dál. Slova babička/Miriam/jakoby nebo spojení ba/či dokonce se objevují tak často, až z toho čtenáře tu a tam bolí oči. Možná si toho jiní nevšímají, uznávám. Např. právě označení těch dvou, babičky a Miriam, můžeš kolikrát klidně vyškrtnout, protože to z kontextu často dojde. Tady na literu tuhle chybu dělá leckdo.
Myšlenkové pochody Miriam jsou značně chaotické a nepřehledné. Zřejmě ses snažila vykreslit, že mladá dívka chápe smrt babičky jinak než její příbuzní; v jednu chvíli je šťastná, že to má babička za sebou, ve chvíli druhé ji zase bolí, že je pryč. Je v tom trochu nepořádek. Pravda, opravdu jsem nikdy nebyl čtrnáctiletou dívkou, abych věděl, jestli je to normální, ale samotnému čtenáři musí jít z poněkud zmatených myšlenkových a emocionálních toků Miriam místy hlava kolem.
Pobavila mě pasáž „Ne jednou dostal Miriamin děda infarkt z povedených výstřelků své manželky a vnučky.“ – ono to takhle vypadá, že chudák starý pán se na onen svět raději odporoučel sám, než aby to všechno snášel. Navíc by mě zajímalo, kolik infarktů takhle rozdýchal. Trochu nadsazené, možná...
Nápad s babiččiným duchem mě pobavil možná ještě víc – trochu špatně interpretované klišé, navíc docela očekávané. Nakonec by to nebylo ono, kdyby jí ještě babička něco neřekla, že – o čem by pak celý prolog byl.
Naopak kvituji, žes už v názvu zmínila, že to je prolog, protože coby normální povídka to nemůže projít ani omylem. Za celou dobu se tam stane maximálně to, že se spustí do hrobu jedna rakev, zatímco zbytek textu je trochu zmateným retrospektivním vyprávěním o babičce a její vnučce.
Kolem a kolem... byl jsem hodně zklamaný, čekal jsem něco mnohem lepšího. Stylistická úprava ne zrovna nejpovedenější, naznačený děj – pouze naznačený – v sobě nese nevábnou pachuť klišé: mrtvá žena, na které jiná postava visela, a tak je nyní dotyčná opuštěná a sama samotinká. Všemu nasazuje korunku neotřelý název (budoucího) románu. Gothica...
Souhlasím s Walomem, pokud jde o hodnocení v rámci nejlepší světové literatury (tak jsem to tedy pochopil) a dal bych 30 %, kdyby to šlo. Pokud to mám brát v rámci nás, amatérů, na Literu, dávám 60 %. Není to nejhorší, ani to neurazilo, ale taky mě to vůbec nenadchlo. Ani omylem růže, tulipán ovšem taky ne.
Vyšší moc Publikoval(a): paranoidandroid | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Takže dojmy kolem a kolem: uspěchaný sloh (autorka každopádně nepředvedla své maximum), absence nějaké pointy nebo dějové osy, která mi vadila asi nejvíc (beletristická konstrukce začátek-průběh-konec dostává značně na frak), a nakonec téma, s nímž už jsem se párkrát setkal někde jinde.
Chápu, žes (asi) chtěla čtenáře navnadit do dalšího čtení, ale mě osobně naprostý nedostatek vysvětlení, informací atp. spíš zamrzely. Konec-nekonec se mi potom moc nelíbil.
Pro ty dva hezké momenty dávám 60 %, takovou lepší trojku. Hlavně nevěš hlavu, umíš psát mnohem líp... a určitě to příště ukážeš ;o)
P.S.: Po třech čárkách se dává mezera (já vím, jsem pedant).
"... a tím nevědomky odkryla kousek plachty, jež bylo pokryto..."
Správně bude nejspíš "jíž" - opět trocha pedantství.
Vyšší moc Publikoval(a): paranoidandroid | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
No, přečtení mi trvalo as tak deset hodin, protože ve dvě ráno jsem opravdu neměl sílu jít až do konce, tak jsem skončil v půlce - a pokračoval teď.
A jak tak koukám, zas jsem se dostal nad 3000 znaků. Ach jo.
Tvoje předchozí povídka, Zasněžené stromy, se mi líbila o poznání víc. Zaprvé proto, že jí nechyběla pointa a závěr, zadruhé taky proto, že mi připadala víc učesaná, stylisticky upravená. Tohle na mě působilo dojmem v rychlost napsaného textu. Horká jehla, nemůžu si pomoct.
Některé obraty působí spíš neobratně, některá souvětí skřípou.
"Každý nádech by byl slyšitelný, tady už však nikdo nedýchá, nikdo není naživu."
Nevím, jak bych třeba tohle (podobných je jich tam víc) upravil nebo opravil - nejvíc mi asi vadí, že v tom souvětí koliduje podmiňovací způsob v první větě s těmi oznamovacími dál. Působí to tak nějak... rozháraně? Těžko říct, jen další můj osobní dojem.
Protože podobných pasáží je tam víc, musím přiznat, že jiné povídky tady - i Tvá minulá - se mi četly mnohem, mnohem líp. Tady jsem se čas od času zastavoval a přemýšlel, co by šlo udělat jinak a líp... očividně má deformace. Občasné opakování slov (kterému tady leckdy nešlo nijak zabránit) pomíjím, musím ale vypíchnout zbytečné opakování jmen Eleny a Sérvina. Tady je naopak ideální situace, abys jejich jména úplně vypustila, protože podle koncovek sloves bude čtenáři vše jasné.
Ještě jedna věc:
"Kdyby mohla otevřít své temné modré oči a lehce se pousmát, možná by se mnozí ptali, proč zrovna ona musela zemřít."
Nevidím v tom dvakrát smysl; kdyby otevřela oči a usmála se, učarovala by lidem, aby se ptali, proč musela zemřít? Osobně bych se takhle ptal u každého mladého člověka: proč právě on? Připadá mi to poněkud samoúčelné - že je to tam prostě proto, aby to tam bylo.
Potom tady jedna ze čtenářek, Lucyane, psala, že "je to něco novýho". No, asi bych nesouhlasil. Pravda, tohle se objevuje převážně ve fantasy, to ovšem nic nemění na tom, že postavy těch, kdo ovládají mrtvé duše, takových těch Loutkářů, nejsou ničím výjimečným a pravidelně se objevují. (Navíc opravdu nevím, co je hlavním posláním Sérvina; třeba je jen ztělesněním smrti - to by taky nebylo právě neotřelé - nebo je chce svést do podsvětí... možností je hodně, autorka neřekla nic.)
Abych ale jenom nekritizoval, přidám i pár částí, které se mi líbily:
"Ale jak to, že o tom ví, že o tom může uvažovat, že přemýšlí, že si uvědomuje svůj vlastní konec? Proč křičí hrůzou a nikdo jí neslyší? Proč se tak bojí, i když neví čeho? Na nevyřčené otázky nemohou být odpovědi."
Anebo...
"V jediné sekundě si uvědomila, že Simon je jeden z mála lidí, ne- li jediný, na kterém jí kdy záleželo, jen to nedokázala dát dostatečně najevo. Možná až teď, na samém konci všeho, nastal ten správný okamžik."
Tyhle dvě kratičké pasáže mají hloubu, kterou se znatelně liší a vybočují z těch ostatních, tak trochu šedivých. Byl bych je nějak popsal, ale slovy se to popisuje opravdu špatně. Měly smysl.
Cesta zpět 1.díl Publikoval(a): DIDADA | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Hned při letmém pohledu je jasná první chyba: málo odstavců. V textu jsem se ztrácel a opětovné hledání, kde je ta která řádka, bylo docela nepříjemné. Snad by bylo příště lepší povídky víc členit.
Styl máš docela slušný - k nějaké dokonalosti sice vybroušený není, ale ujde. Je co vylepšovat. Určitě by sis mohla rozšířit slovní zásobou (číst, psát, číst a zas psát), protože se Ti tu a tam opakují stejná slova v rychlém sledu za sebou. Např.:
"...tady mě stejně nic nečeká. Aspoň na chvíli se vydat do světa snů... třeba tam na mě něco hezkého čeká..."
Podobné je to v popisu místa, kde se odehrává sen (slova jako zahrada, místnost/i, dům) - všechna ta místa, kde je opakování, se dají snadno odstranit. Stačí občas změnit konstrukci věty nebo obměnit výrazy.
Na druhou stranu vidím i pěkná místa:
"... Z jeho oken jako by se usmívalo samo slunce..."
Těch je v textu také víc a působí hezky. Ke slohu bych ještě dodal, že je zbytečné psát myšlenky do uvozovek (ty má přeci vyhrazená přímá řeč) - docela stačí, když je napíšeš tak, aby bylo zřetelná, že to si postava myslí. Často to prostě jen vyplyne z kontextu. A byl bych - právě v přímé řeči - maximálně pro jeden vykřičník, dva už ne. Ztrácí to podle mě efekt.
K samotnému příběhu: je trochu zmatený. (Mimochodem, ono "v němém nesouhlasu" na samém začátku působí divně - není řečeno, k čemu se ten nesouhlas vztahuje, a působí to tudíž poněkud samoúčelně.) Povídka navozuje správně ponurý, málem depresivní dojem, ale čtenáři není nic rozprostřeno ani vysvětleno; pravda, není třeba mu hned zpočátku říct úplně všechno, ale neříct nic se taky nevyplácí. Tak třeba:
- kde je? Chybí alespoň malinký náznak. Může to být normální léčebna, z níž chorobná mysl hlavní postavy udělala sama pro sebe tak ponuré místo, anebo nějaké záhadné místo hraničící s nadpřirozenem. Chybí to stéblo, kterého by se čtenář pro začátek mohl chytit.
- ta zvláštní, v okovech uvězněná dívka. Co tím myslela, že ji "nedostala"? Chybí znovu nějaký náznak - bez nějakých indicií to znovu vypadá trochu samoúčelně a dokonale nepochopitelně.
Na druhou stranu musím uznat, že ten fakt, že je celá povídka takhle napsaná, aspoň čtenáře přiměje číst druhý díl (k tomu jsem se ještě nedostal, předesílám).
Hlavní chybu vidím v jednom: myslím, že když se píše povídková série, měl by mít každý díl sám o sobě smysl coby samostatné dílko. To tu vůbec není. Tahle povídka má jakýs takýs - ne právě snadno uchopitelný - začátek, určitý průběh děje, postrádá ale jakýkoli konec, tudíž ani nemá pořádnou konstrukci prozaického díla. (Tuším, že tady to bude potíž většiny podobných textů.)
Takže nakonec - povídka se mi líbila atmosférou. Didadu čeká ještě dlouhá cesta, než si vybrousí vlastní styl, ale určitě se jí to povede; tohle je slibný začátek. A nakonec by příštím dílkům určitě slušela větší dotaženost do konce, promyšlenost a určitá - třebas jen naznačená - pointa. U mě taková lepší trojka, takže 60 %.
Čekání na..? Publikoval(a): paranoidandroid | Úvahy » Ze života
Rozhodně to člověka přinutí k zamyšlení. Fakt, že v životě neustále na něco čekáme, platí i pro mě, i když si to jako člověk od narození hyperaktivní moc neuvědomuju (když na něco čekám, musím se vždycky nějak zabavit). A lidi čekají... i na věci, na které je lepší čekat a nesnažit se jim v jakési křeči stůj co stůj chodit naproti.
Jako kritik se tu moc nevyřádím - s úvahou může člověk souhlasit, může o ní s autorem polemizovat, dohadovat, debatovat. Čistě hodnotit můžu jenom srozumitelnost formy sdělení - a ta je sympatická a líbí se mi :)