Komentáře odeslané

stromová... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

oh, nedávno jsem s dětmi byla u rybníka, takovej malej vybudovanej rybník - usmívala jsem se, bylo mi sedmnáct tak a s kámošem jsem tam seděla a kecali jsme - on byl o 10 let starší a naši ho nenáviděli... a najednou, Evíku a jdeme se koupat.. no jasně, že jsme se svlékli a skočili do toho nehlubokého rybníka, chechtali jsme se jako blázni... nedávno jsem tohohle frajera potkala v Lídlu, jak nakupoval, no realita, zavzpomínali si, zestárli jsme, zmoudřeli, tedy asi jen on :-) ale poznali jsme se... ježiš nechce se mi vzpomínat si, kolik let uteklo... nu, raději jdu zalévat těch 850 květin v domě... myslím, že ty kytky jsou labyrinty a já si s nimi i povídám... jojo, blázen jsem :-)
ale vrátit se k té holce, které tehdy patřil svět, ne že by teď ne :-), bylo skvělý, ta bezprostřednost, co mi naštěstí zůstala a toho bláznění, stydění, naivitě, a té noci, kdy jsem se vrátila domů s mokrýma vlasama a vysvětlit tátovi ve dveřích to proč bylo dokonalý... jako by některý věci nebyly ani pravda, ale ony jsou... naštěstí...

15.11.2024 22:55:19 | zelená vílareagovat

védante... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

opora pro myšlenku jímavé... kdyby tak existoval recept na uchopení myšlenek nebo alespoň k uchopení myšlení určitých lidí, které následně přemění do chování, které někdy pochopitelné není...
ale asi bychom tímhle receptem natolik změnili svět... a jestli k lepšímu, to nám nikdo nepoví...
ještě že zhasnout a rozsvítit je tak jednoduché... i cítit...

15.11.2024 22:42:29 | zelená vílareagovat

tvarující... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

týjo manipulovat zvuky, pohyby a postoji, tak to musí být masakr, to bych umět nechtěla :-)
jinak se usmívám, páč ten text.. trnou mi zuby, jojo, připomíná mi to můj překonaný strach tedy fobii ze zubaře, jojo našla jsem královnu, co se ke mně chová jako k dítěti, chválí mi a kdyby mi to nebylo blbý, chtěla bych obrázek - ale moje dva zuby nemocné jsou opraveny a já neutekla... kdo nezná tohle bání se, nepochopí a já v duchu tu omalovánku opravdu vybarvuju.. :-)
jen motivuj k hraní, začínám s pianem, nejde mi to, sakra jak mi to nejde a to jsem u ovčáci čtveráci :-)))

15.11.2024 22:35:10 | zelená vílareagovat

kontr faktům... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

Díky. že píšeš. díky, že takhle, díky, vždy se vrátím, bo jsem zvědavá... a otrava otravná.... :))) myslím, že cokoli lze změnit, v sobě.... uč, piš, je mi ctí tě číst... jsi v tom výbornej... jakoukoli ženu dokážeš povznést.... krásně se měj... a já zase přijdu :-)))
je fajn mít před sebou prázdný papír... neomezeně dlouho, někdy...

01.07.2024 02:24:39 | zelená vílareagovat

kuželkářská... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

víš co? za jakéhokoli počasí v jakékoli náladě se dá dělat cokoli... a to já vím, to je jako s těma hodinkama... sranda je a bude a taky je fajn... zelení vědí... :-))) Ježíš, co beze srandy bylo...

01.07.2024 02:13:55 | zelená vílareagovat

zatměním... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

myslím, že v temnotách všichni chodí čůrat potmě... :-)a pak ona nahost není vidět... a není vidět nic... proto je ta temnota skvělá... hlavně v noci :-)

01.07.2024 02:08:21 | zelená vílareagovat

ve skalách... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

dopadá tma? já nevím... mám ji ráda, rozpouští se... tma je pomíjivá, krásná... a určitě není stejná jako cokoli... ani jako voda....vodu cítíš, tmu nikoli...
kam se lidé pouští, když je zlomí hrana? kdo ví... k sobě? k nenávisti? ke svobodě? možná fakt vždycky do bolava... jak s tím kdo učiní? někdo dál do bolava, někdo ke zkušenosti, někdo se vypaří ... :-)
Tma mi nikdy nebolela, je v ní tolik detailů, tolik všeho.... tolik ticha, co mluví... tma je krásná.... usmívám se, přede mnou leží navštívenka zubní ordinace... :-)))

01.07.2024 02:01:16 | zelená vílareagovat

krejčím... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nedávno jsem s dětmi čekala na vlak, bylo v tom velký nadšení...svačily a smály se... je víc? některý děti jely vlakem poprvé... dá se žít jen tak? jako dítě určitě.. přemýšlím o kolik jsme se od dětství změnili... a možná ne... asi jak kdo, to se nebavím o extrémech...
válka... válka je boj o něco... není asi o lidech, ti jsou prostředek... jsou boj někdo nahoře o něco... já si dlouho myslela, že jsme se za ty roky naučili domlouvat, že jsme zmoudřeli... nikoli... jeden na hoře umí zmanipulovat ty dole... vím proč jsem vždycky nesnášela manipulaci... a takové...
jo, právě proto s jednou takovou mám neustále co do činění... a lidé věří jí... umí to... je dobrá... lepší než já, co to neřeší... ale to je malá věc...
co je mít rád?
je nazadrhnout koberec do židle.... je cítit... je jiskra... jooo, ale jako optimista vím, jak blízko to je k nemít rád :-)
co je mít rád? jooo, sebe mít rád, pak to jde dál... možná.. kdo ví...

01.07.2024 01:48:59 | zelená vílareagovat

o dívání... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

až mám slzy v očích... své jizvy neotvíráme, neukazujeme.... je to jen naše... proč? pro zvědavost jiných? nás učily a naučily... zeptej se jinak... :-))) díky za tenhle text...

01.07.2024 01:32:17 | zelená vílareagovat

podřízením... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života

jak lidé žijí? jak umí, jak jejich možnost mentální dovolí... a tak se i chovají... řekla bych...
jako nadřízená v práci čekám cokoli... v životě taktéž, jistěže v jiném spektru... tam nejsem nadřízená ani opak...
Moc? co je moc? kdo je mocný?
... snad víra v boha, která neumí pomoci jen přikazovat... ale já s tím křesťanstvím mám prostě osobní problém ...ale zase víra, jako taková, je tak důležitá... víra v sebe... no tak to tvrďme vrahům...
co svědomí? jooo, někdo ho nemá a nebo ho umí řádně okecat...
jak lidé žijí? ani nevím, nechám se celý život překvapovat... udivovat... a co vím? jak žiju já...

01.07.2024 01:25:58 | zelená vílareagovat

faktor děsivosti... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života

chytrý hodinky mám, znám... a sundavám... koupila jsem je mé 78 leté mamče, baví mi, jak sleduje, že se hýbe, jak ji to motivuje k pohybu.... myslím, že tohle se mi líbí ...
a i mě baví vidět a vnímat něco jinak... učit se... přiznávám... mě semel :-))))ne hodinky a cokoli, co tě nezmanipuluje a umíš říct ne, tak ti patrně neublíží.... nebuďme zase tak negativní k novým věcem... myslím... a to vyslovil staromilec, ukamenujte mě :-)))

01.07.2024 01:09:56 | zelená vílareagovat

odyseám... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života

cestuju ráda, ale tu krásu zdejší a mojí si vozím kamkoli ... proč ráda cestuju? objevovat další, síla okamžiku... a evidentně začnu strkat do těch, co ji nevidí... :-)

01.07.2024 01:03:27 | zelená vílareagovat

může se to stát?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jojo, uhnij, hnij nebo se rozrůstej... a pak se rozchechtej...

01.07.2024 00:59:00 | zelená vílareagovat

dunám... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vlastně je asi fuk, že všechno stárne... i my stárneme a naše pohledy na cokoli se mění... ale také to něco zůstává , ne pocit, ne pohled, ne dotek, .... vzpomínky... hudba... smích... s tím se dá dost hezky pracovat.., tedy asi čarovat... :-)

01.07.2024 00:54:22 | zelená vílareagovat

komorní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nesnáším mléko a tak si budu představovat déšť... je hezký se vracet ke známému.... a někdy je fajn objevovat to neznámé, tedy když to tam nevrčí... jen prší
tyhle chvíle deště mám ráda, noc, déšť... klid, ticho, jen hudba, tichá hudba... sedět rozcuchaná v noční košili... nemusím vstávat, nemusím nikam... přemýšlím o vlcích... o lidských vlcích, vím, že jsou, vím, že ne za dveřmi, ale vím, že jsou... bohužel? bohudík?
jen vím, že ti zranění nejvíc vrčí a ti, co milují býti zranění, vrčí nejvíc... už nebojuju, není kam, jak ani proč.... směju se a čekám, až to přejde...

01.07.2024 00:45:51 | zelená vílareagovat