Komentáře odeslané

sladění... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života

už čtrnáct dní ladiče naháním... vždy má dost blbou výmluvu... ani nyní nepřišel... už tedy vím proč :-)))

18.02.2024 01:10:48 | zelená vílareagovat

maličkost Publikoval(a): Danger | Miniatura, hříčka » Ze života

můj tedy ne.. je skvělej, a proč? chci .-)

16.08.2022 21:15:37 | zelená vílareagovat

strach... Publikoval(a): zelená víla | Básně » Ostatní

děkuji za komentář... ti malí jsou skvělí, rozjasňovači.... a i my sami... je jedna písnička, nějak se vytrácíš má lásko, nějak jsme se vytratili... to tak někdy bývá.. ale že to bylo si pamatujeme... bylo to dávající... a třeba se to někdy vrátí...

16.08.2022 21:13:25 | zelená vílareagovat

nabíraná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a tak s tím vůbec nesouhlasím... nic není marný!!! :-)))
všechno má svůj smysl, svůj dojem, svůj zázrak... a bez toho bychom možná byli marní. :-)

23.07.2022 00:35:48 | zelená vílareagovat

světélkování... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

naučme se takto vnímat... dívat...

23.07.2022 00:31:39 | zelená vílareagovat

rozjitření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

lechtivá záležitost... kdo by ji neznal.. :)

23.07.2022 00:29:29 | zelená vílareagovat

strach... Publikoval(a): zelená víla | Básně » Ostatní

není to těžký, je to krásný... :-)

23.07.2022 00:27:04 | zelená vílareagovat

mantendré siempre... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

možná takovéhle závrati nás tvarují...
když na oddělení onkologie byl pan Petr... říkal mi princezno a to mi zůstalo dodnes... byl to velkej proutník a velkej sympaťák.... potkávali jsme se dlouho, já začínala... on se hnal situací nevábnou... nosil mně a primáři jitrnice, polévky, jelita a tlačenky... a já jde dávala sestřičkám, které zbrojily, žen jsem mladá a pitomá a mám takový zásluhy... směju se tomu dneska...
když naposledy z oddělení odcházel, byl smutnej, že je v pyžamu a nejde mu se obléknout... požádala jsem ho o tanec, že je to jako v kvádru... tančili jsme spolu uprostřed jednoho smutného oddělení, kde se sice hodně plakalo, ale hodně získalo... tančili jsme jako blázni a bylo nám dobře... byli jsme neodolatelní všem těm hrůzám kolem... doprovodila jsem ho k synovi, ten mi vrazil velkou kytku do ruky, děkoval.... a já tehdy věřila na zázrak... přijel, rozloučit se, odejít... brečela jsem jako želva... stála u okna a nerozuměla jsem ničemu , nechtěla jsem a i pak, když jsem chtěla rozumět,,, něčemu nikdy neporozumíš... přišel na oddělení syn a zavolal si mě a primáře a poděkoval nám, hlavně mně... já vykulená, ubrečená... a jednou, jednou později jsem pochopila... ještě chvilku jsem na onkologii zůstala, pak se odpojila dál... nikdy nezapomenu, tam se třepil čas, tam nebyly chvíle nicoty i když ta tam vládla... tam nebyl čas, ale byl nejvíc prožitej, byla jsem mladá a nezkušená, odsud jsem se vrátila, mladá a zkušená vším... a pan Petr mi provází dodnes...
jak žít? uvěřitelně, každou vteřinou...

23.07.2022 00:19:41 | zelená vílareagovat

obojživelní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

zázrak... a zázraky se dějí, možná jen těm, co v ně věří...

23.07.2022 00:01:02 | zelená vílareagovat

neposedná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

proč ne... :-)

22.07.2022 23:51:36 | zelená vílareagovat

mezzanine… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

myslím, že hranice si tvoříme my v hlavě.. možná nás opustí nebo někoho opustíme my... vytvořili jsme hranici? zázraku?
a někdy se taky s někým sblížíme... a tam najednou hranice není? nebo my máme v sobě nějakou... tam můžeš, tam ne... tohle je dobře, tohle už je moc?
Hranice si asi tvoříme my sami... nebo nám je někdo nabídne na stříbrném talíři, ale dokud se nezeptáme, tak si je stejně vytvoříme v hlavě...
a není to škoda?
jak tio popisuješ je vlastně úžasný.... vnímáš toho druhého, přemýšlíš o něm, o všem kolem.... ale přeci vždy existuje slovo... kterým zastavíš odchod její, svůj, necháš se v doteku, necháš se v přítomnosti nebo ji do své přítomnosti pozveš.... a třeba řekne jo :-)

líbí se mi tvé přemýšlení o vůni... o tom, jak zůstává...
půvab... kdo je půvabný? někdo v našich očích a třeba někdo, kdo je skutečně zajímavý na pohled... jak pro koho, že...
mám kamaráda, asi 15 let... přítele mé přítelkyně, asi deset let z našeho přátelství si myslel, že jsem hloupá... posledních pět let spolu trávíme čas, někdy tajně... někdy veřejně.... a pohled se jeden na druhého změnil... řešíme spolu cokoli a on už si o mně nemyslí, že jsem pitomá... :-)chtělo to čas, chtělo to najít smysl, proč... chtělo to zájem...
přineslo nám to mnohé... stali jsme se přáteli... a možná se jednoho dne odsune někam daleko ode mne, od našeho přátelství... od našeho poznání sebe samých... nevím, jen vím, že to stálo za to... objevit se... myslím, že tisíce maličkostí mi ho budou připomínat... ale asi přebíhám...

už ví, jaká jsem a já vím, jaký je on...
přineslo mi to do života velký poznání, neodsuzuj nikoho ani po deseti letech, když s ním samotným nepobydeš ani vteřinu...
nevím, zda existují hranice mezi lidmi, možná ano, ale vytvořili jsme je my, lidé... a možná je to škoda... :-)

22.07.2022 23:47:51 | zelená vílareagovat

tiché rozhovory... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

fajn je zapíjet prášky na játra šampaňským...
fajn je šlapat po střepech v oblíbených botách...
fajn je otevřít dveře auta za jízdy...
fajn je se ve vaně sprchovat...
fajn je tančit na pohřbu...

... fajn je cokoli...
bolest? co je to vlastně bolest?
být sám?
být odlišný?
číst jiné knihy než ti kolem tebe?
milovat?
mít rád?
komplikovat?

... bolest...
dá se s ní žít? či jen přežívat?
je bolest hojivá?
a co pláč? hojí?

je bolest opakem? čehokoli...

je bolest hřejivá? je věčná čí vděčná?

bolí tě když se řízneš a bolí tě odchod milovaného člověka... popíráš tím sám sebe? či jen bolestí se svíráš?.. nebo je v tom štěstí toho, co tomu všemu přecházelo... ??
říznout se můžeš při tvorbě oblíbeného tataráku a pak je skvělej.. odešel ti někdo ze života někam dál? dál od tebe... pamatuje si ty chvíle s tebou... prožil je, tak jako ty...
odešel někdo tam, kde se zatím nevidíte? to bolí.... navždy, přesto to tady zůstává s tebou... a jednou.... neříkám to nahlas...
popíjíš šampaňské s jahodami sám a nedávno to bylo s prima člověkem? je čas truchlit? nebo se těšit? a třeba tu ten člověk měl být s tebou a není... ochutnáváš ty jahody stejně a přece ti chybí to něco, co tehdy... pláčeš? stýská se ti? síla myšlenky, síla vzpomínek, síla okamžiku, díky za ní... už navěky budu ty jahody ochutnávat stejně ...

proces, vše je tak skvělej proces, někdy mám pocit, že není čas na smutek jen na vděčnost.... do té doby kdy otevřu dveře jednoho domova... a ani tam nepláču, jen je mi tam líto...a co čeká nás? jednou?

nevím... nechci vědět...
kupředu živote, užívejme si tě, dokud můžeme, dokud tě vnímáme, dokud tě máme ve vlastních rukou...
přibližujme se k lidem co máme rádi, užívejme si to... užívejme si sebe... ticho, samotu i hlasitou hudbu... tančeme, kdykoli... a hlavně se smějme... a taky plačme... si myslím, dokud jsme schopni si uvědomovat svoje pocity, je to všechno štěstí... :-)

22.07.2022 23:16:48 | zelená vílareagovat

aya... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

objevovat sebe a vše zevnitř je dar... ohromující, dávající, neutuchající... uvnitř, vše je uvnitř... zrcadlící se navenek...

22.07.2022 22:44:42 | zelená vílareagovat

u pro střed... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

v jednom domově, žije jedna žena, je jí 42, má dvě děti... vystudovala architekturu, vdala se, děti, štěstí, budovali firmu, když ji vybudovali, začala zapomínat slova, začala běhat, okysličovat mozek... jedla zdravě... a taky mezi tím vším se jí začal bez udaného důvodu zmenšovat mozek.. zapomínala, míchala horkou polévku rukou, nepoznávala děti, muže, mámu... dnes běhá v jednou domově, je na plíně... nemluví... v očích má nic...jen někdy se usmívá...
děti navštěvují psychologa, manžel to pojal.... a my marně přemýšlíme jak ji udělat radost? ... dívám se někdy do té knihy od manžela, minulost... byla tak krásně šťastná, v očích měla zázraky a dnes? je jí méně než mě a mně to trhá srdce... pořád chodí, chodí a jí.. a v očích nemá nic...
nikdo z lékařů neví proč...
vyprávím to kamarádovi u sklenky Proseka, co si stěžuje, nebojkotuji jeho problémy, naslouchám....
vykřikne... Eví...
a já se usměju...
jen pronesu, neblbni... když má problém řešení, buď rád...
Nesnáším tvojí práci, pronáší, je tam někdy tak moc beznaděje...
Ale i naděje...
a připíjíme si na zdraví...
pošeptá mi, nerozumím moc tvému světu pracovnímu a dnes se mu porozumět bojím, obejme mě a nalije další sklenku...
:-)
dokud je naděje a možnost, pak je cokoli... :-)

08.07.2022 23:41:42 | zelená vílareagovat

černý anděl s bílou mašličkou Publikoval(a): Danger | Básně » Romantické

zamilovanost... snění.. touha... zázrak...
hezký pocit, přenádherný... měnící nás, obdarovávající... užívejme...

08.07.2022 23:22:11 | zelená vílareagovat