Básně autora Amonasr
Nalezeno 1550 záznamů. Zobrazuji 1461-1480.
Opět jedna z těch počátečních, inspirovaných první gymnaziální láskou...
Jedním ze znaků doby je, že neopakovatelný život jedince ztrácí pro dnes nejuctívanějšího boha Konzuma kdekoliv ve světě na ceně i významu...
Jedna z těch úplně prvních...
Když láska s láskou rve se, to jediný slabý člověk neunese...
(Básně » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Ten kočár pojede už jen chvíli...
Za mých mladých let se hrála dechovka ještě i v rádiu. Dnes už to mladým asi skoro nic neřekne, ale tohle byla moje téměř "generační výpověď" :-)) - ten rozčilený despekt ke vkusu i mého táty je tam myslím pořád ještě znát... ;-)
Když se rozum snažil přemoci dychtivost... ;-)
Všechny historické civilizace měly své vzestupy, vrcholy, pády i konce. Ani ta naše nemůže být výjimkou, jen o tom konci se budou naši potomci teprve učit a cestu do ztracena nám „zpříjemňují“ baviči, plná břicha a duchaprázdné celebrity...
U toho připojeného ilustračního šansonu Hany Hergerové jde ve vztahu k básni spíš o tu vzteklou náladu, než o slova. Myslím, že v hodně podobné náladě jsem to totiž kdysi psal... ;-)
Nevím, kde se to vzalo, zatím se totiž cítím stále mladý i zdravý. Snad v tom proboha není nějaká předtucha, šestý smysl mi totiž taky občas funguje... ;-))
Už to naštěstí, zdá se, odeznělo, ale skoro celý týden se mi při poslechu Radiožurnálu dělalo téměř fyzicky nevolno... ;-)
Tato báseň zřejmě volně navazuje na “Chci být tvou láskou“, zveřejněnou zde 25.7.2013.
6.6.2012 - to bylo trošku ďábelské datum, tak asi proto... ;-)
Období vzniku této básně už jen odhaduju, a to i v kombinaci s tou přespříští - je to trošku jako křížovka... ;-)
Oč větší zátěž pro nohy, o to intenzivnější lázeň pro hlavu a zbytek těla. Jen kdyby tak trvala aspoň o pár dnů déle...
Tahle silnou vrstvou prachu překrytá báseň k narozeninám mi připomněla překvapivě plasticky kamaráda, s nímž už o sobě dávno navzájem nic nevíme. Některé detaily jeho osobnosti bych si bez ní už zpětně ani nevybavil. Snad tedy unese i toto zveřejnění...
Místo anotace tentokrát uvedu mírně upravenou parafrázi údajného Goethova výroku - básníci prožívají opakovanou pubertu na rozdíl od ostatních, kteří jsou jen jednou mladí... ;-)
Bylo mi osmnáct, četl jsem Čapka, Stefana Zweiga a Remarquea a díval se na svět ještě hodně romanticky. Milovaný děda legionář, který o rok dřív zemřel, byl pyšný na to, že po celou ruskou anabázi nevystřelil nikdy na člověka...
Někdy může být hrdost silnější než touha...