Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Tak nech mě prosím vzpomínat, nenuť mě dveře zavírat a závěs zatahovat, tak nech mě prosím vzpomínat, nenuť mě dveře zavírat, zas chci se zamilovat.
Nalož do vlaku harampádí,všechno,co jsme kdy měli rádi a pošli to pryč daleko.Nalož do vlaku harampádí,ať nás minulost nenavádí,prožít zas lásku prokletou.A pevně se drž hlavně madla,zas bude dobře uvidíš,minulost včera právě padla,vlakemČ.5jela pryč
Splň mi lásko mé představy, jak Tě mít, nejde mi do hlavy. Kamarád a možná trochu víc, pomoz mi má lásko, jak to říct.
Naplň mě láskou po okraj, tak jako džbánek medem, pevně mě drž a taky braň, jen spolu všechno svedem. Naplň mě láskou dám Ti svou, tak jako růže poupátku, naplň mě láskou dám Ti svou a večer přečtu pohádku.
Tisíkrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že už Tě nemám u sebe. Tisíckrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že jsme daleko od sebe.
Zas tisíc otázek honí se mi v hlavě, běžela bych a utrhla je všechny najednou nejraději, nevím, zda to však půjde zvládnout hravě a zda neutopím se v beznaději.
Dobíjíš mě, jak baterie a hřeješ jako horká láva, jsi slunce, které ve mně žije, paprsek s kterým ráno vstávám.
Tak jsme se zase pohádali, jo kdybyste nás znali, je to tu jako v průvanu. Tak jsme se zase pohádali, jo kdybyste nás znali, já přesto zase povstanu.
Možná jsi mi už chyběl včera a zase budeš chybět dnes, jsem v Tobě lásko uvězněna a stěží se mnou zpátky hneš.
Prázdno na duši i venku, prázdno uvnitř mě tak nějak v celku, prázdno a duše steskem pláče, že nevzniklo nic a přesto srdce skáče netrpělivě do skoku. Prázdno, tak nějak krok od kroku.
Zase mi scházíš, do snů se vkrádáš, pusu mi na má ústa dáváš a ráno nejsi na blízku. Otvírám oči, touhou mi slzí, ptám se proč začátek i konec přišly tak brzy a kdo pofouká bolístku.
Dotkni se ruky, co pro Tě pláče, dotkni se kytky z květináče, život je dlouhá řeka. Dotkni se retů co po Tě touží a kytce nalej třebas vodu z louží, na závlahu Tvou čeká.
Tak si mě představ jako já Tebe stvořím si večer před spaním, tak si mě představ jako já Tebe, než přijde zase svítání.
Drž ještě chvíli mojí dlaň a dívej se mi do očí, řekni mi ještě rád Tě mám a že dneškem svět nekončí. Polib má ústa naposled, dotkni se tajných přání, tahle noc bude naše chceš a skončí za svítání.
Zažeň vzpomínky do dáli, nech oheň plát a řeku téct, já sleduju Tě z povzdálí, v mysli mé budeš navždy kvést.
Vzpomínky se zas zakutálely za Tebou, má duše je jich plná, díky, že mohla jsem být Tvou, byla to krásná doba.
Ztratila jsem srdce svoje, uteklo mi do daleka, kde chtělo být jenom Tvoje, doufalo že na něj čekáš. Co je s Tebou, co se stalo, proč mlčíš, kam zmizla slova, chtěla bych se do Tvých očí, dívat moje lásko znova.
Zas daruji Ti vzpomínku, na památku a do vínku, zas daruji Ti vzpomínku, pro sluncem lesklé dny. Aby, až někdy budeš sám a nevyjde Ti žádný plán, vzpomněl si jak si plápolal, pro naše sladké sny.
pro Karla Svobodu
Jen pár vzpomínek mi ještě zbývá a fotek pár, ze kterých se hlava Tvoje dívá a pak už jen prázdno v duši a srdce plné citu, vzpomínky na chvíle blahobytu.