Básně autora Rozárenka
Nalezeno 100 záznamů. Zobrazuji 1-20.
/jak je to krásné být sama a přece s ní/
tak trochu v nostalgii a jednou nohou v krachu
... mé dnešní schizofrenické já mokne v deštivé Olomouci a opřené o zeď kouří své dvacáté retko za večer... a noc je mladá
Jednou třeba už nebudem chtít mít se rádi
Co vlastně skončí, když všechno jsme cestou dávno poztráceli..
ve dvou...
...má drahá, dej mi růži a opijem se do němoty...uchachtávám se nad nesmělostí a nad vodou, čeříš mi oblohu můj ojedinělý přízraku protoužených Vánoc a prázdných plechovek od barikád...
...že bych se taky chtěla smát
...protože prý i kurvy věří na lásku, že by s ní jednou třeba mohly spát..
to všechno co už dávno víš
Dnes už můžeme zemřít, co říkáš?
jen autoterapie
...a jestli nemůžeš snýst pomyšlení, že sis zasrala svou nežnou čistou duši, vykašli se na ten nápad se životem- a buď svatá! ...John Osborne
patrně neodejdu, ale kdybych náhodou někdy chtěla, bude to momentální rozhodnutí a rozloučit se nestihnu, tak to ztropím teď ať to máme z krku...vysoce aliterární
Z myšlenek té, která je na světě
pravý a nefalšovaný pokus o regeneraci duše, která je těžší a těžší a tělo je slabé a dlouho ji neudrží takovou jaká chtěla vždycky být, když neznala úskalí cesty hříšníků...
...vzala jsi mi všechny touhy a přesto necítím k tobě vic než obrovské prázdno
S touhou po neškodných slovech a příbězích
Tisíckrát říkala jsem a mluvila jsem a nebylo ticho, byla nazlátlá slova a bylo to špatně...
...Markétě, mé dětské princezně.
Chtěla bych někdy odejít, prostě otočit to všechno zády ode mě a nevidět si do tváře a nevidět nic a umřít sama v sobě a pak by se možná svět začal hýbat
Podvečerní surealismus, když opět jsi mě nechal stát
...už mi to nejde to písání a psaní a nádhera a och a ach a všechna ta krása okolo...