Povídky autora Juhunka
Nalezeno 39 záznamů. Zobrazuji 21-39.
Byla jsem jako vždy nad věcí. Důstojně jsem uvítala skutečnost, že mohou nerušeně do noci číst knihy a filozofovat, aniž by mi někdo spílal, že jsem učená slepice.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
"Pořád hodný být nemůžeš, do dá rozum. Ale je třeba být hodný v pravou chvíli… Já myslím, že to je to nejdůležitější v životě.“
Margita, Tibor, Eva – kamarádi
Ale Tibora miluje ona, a zná ho mnohem dřív než Eva! Už od malička. A od loňska dokonce bydlí ve stejném paneláku jak on. Když jí loni při povodni zahynuli oba rodiče, byla zrovna u tety na prázdninách. A tak už tam zůstala.
Tak na tohle už si zvykla. I když potkat ho tady – na zájezdu u moře – to je fakt pech a je to k vzteku. No ale – přece neuteče. Ostatně není ani kam.
Má-li člověk nastudováno pouhých deset lekcí z angličtiny a dvě malé děti, pokusy vyhrát v konkurzu obvykle selhávají.
Babička mě po smrti rodičů nějak nezvládala. K zápisu do tanečních mě donutila podrazem, bezprostředně poté, co si na schůzce rodičovského sdružení téměř všichni kantoři stěžovali na nevhodné dotazy, které jsem jim kladla,a na neochotu se podřizovat.
Lehko do jámy spadnout, ale ven někdy pomůže jen Pán Bůh…
Když o tom po letech přemýšlím, s největší zodpovědností přiznávám, že jsem si ho vzala kvůli jeho matce. Já jsem maminku ztratila při železničním neštěstí ve svých dvanácti letech, není tedy divu, že jsem si hledala novou.
Několik rozjařených mladých mužů a žen na palubě výletní lodi Vltava mezi sebou vítá urostlého kapitána a u baru připíjejí na jeho zdraví. Ten slaví své pětatřicáté narozeniny a tvrdí, že se nikdy neožení. Leda se zcela mimořádnou ženou.(pro oddech)
Dolík v březovém háji, do kterého jsem zalézal a snil své klukovské plány, jsem sotva našel – a „je mi malý.“
Toho dne jsem byla obzvlášť smutná. Snad proto jsem se vydala na hřbitov, pod jehož náhrobky neležel nikdo z mých blízkých. Drobně mrholilo, spadlé listí šustilo pod mýma nohama, a já cítila svou opuštěnost. (na přání zasílám něco oddechového)
Dělá to tak, protože jsem Romka. Myslí, že jsem hloupější než ostatní a že mě musí povzbudit. Ostatním romským žákům taky nadržuje. nenávidím ji za to, že ke mně není přísná jako ke Gojínům.
Karim samozřejmě ví, že není hanba přivézt si z Evropy světlovlasou ženu. Naopak! Ale dítě musí být potomek rodu. Co – dítě – kluk to musí být! Holka není nic! Dovede si představit, co by u nich Álu s Bětkou čekalo!
„Ty jsi, Mařko, málo platný, třetí kategorie. Říkám ti, nežvaň, poslouchej mě, když ti radím, a važ si toho, že tě nechám vydělat!“
Ale stejně to byl krásný výlet!
Ke své babičce do Fürthu jsem se dostala jenom jednou, a to za ponižujících okolností: cestě předcházela řada výslechů. Při nich jsem tvrdošíjně opakovala jednu větu: zůstávají tu mé děti a k dětem já se vrátím.
Tak to je ona, pochopila hned Eva, odvahu. Vzhlédla k manželovi a všimla si, že také pobledl...
Copak může adolescent honem najít a použít slova jako „nedorozumění“, „neporozumění“, „faux pas“, „sexuální touha“, „tíseň z nepřirozené situace“, "únik ze stresu“ a podobná? A mohl by mít sebemenší chuť postěžovat si dospělému, který nad ním má moc?
Bajka, kterou Vám posílám, nemíří na jednu událost ani pouze do řad našich vládních stran. Je to vylíčení poměrů a nešvarů naší současné společnosti.
Člověk se nakonec nechá "sbalit" způsobem, který si sám předpoví.
Dozvíte se, proč se pes Bob ještě stále zlobí na svého páníčka...