Povídky autora Sporadike
Nalezeno 14 záznamů. Zobrazuji 1-14.
..a smáli se. Čistě z radosti, že jsou spolu, možná i proto, že jsou dvě hodiny ráno a oni nic nemusí. Třeba i proto, že pocit – i jen z pomyslného překročení hranic umí být někdy až příliš opojný.
- odkud vás můžu znát? ozvala se Agáta a já se zastavil. Netušil jsem co odpovědět, nechtěl jsem ji připomínat nehodu. Marek to ovšem udělal za mě. Zasmál se a řekl: milá slečno, tenhle chlapec vás doslova vypáčil ven z auta..
Stáli jsme tam, v letní podvečer, slunce zapadalo a dívali se na několik krabic, které sebou přivezla. Přišlo mi to jako příslib něčeho. Jako to ono co jsem celou dobu hledal. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale v tu chvíli jsem věděl, že mi nic nechybí
Nechme také promluvit Alici..
Neměl jsem chuť se chlubit mámě tím, že jsem spal s Pavlovou holkou a Pavel na to přišel. Pavel, který u nás skoro vyrůstal, s našima jedna ruka, s Ondřejem strávil téměř celý život, od školy přes vojnu až doteď.
Měl jsem tisíc otázek. A ještě víc nadějí.
Možná nejsem tak náročný, jak do mě občas ryli kamarádi když přišel na přetres můj téměř neexistující milostný život, s výjimkou občasných úletů. Že mi žádná není dost dobrá, že nad tím moc přemýšlím,že bych měl slevit z požadavků.Možná stačilo potkat ji.
Život je boj.
Slunce, pomazánka, průjem.
Prodloužený víkend v Tatrách s partou vyléčených feťáků, které čeká návrat do života, přinese nečekané.
Zima kolem, teplo v nás. (první část)
Jako blesk z čistého nebe.
Konec.
Mrtvý bod.
Hořkosladké podoby lásky.