Povídky autora moira
Nalezeno 18 záznamů. Zobrazuji 1-18.
Nová kapitola k Entitě. Je o probuzení upírky po velice dlouhé době. A samozřejmě si nic (naštěstí) nepamatuje. Kapitola se mi zdá strašně rozvláčná a roztahaná (A k tomu dlouhá!), netuším čím to je, ale snad se bude líbit.
Někdy je lepší si minulost nepamatovat. A někdy si pamatovat chcete... ale nemůžete. Proč jsem jiná, než ostatní? Proč jsem tak zvláštní i mezi upíry?
Něco v jejím životě se změnilo. Ona si toho nevšimla. Něco je zatraceně špatně. A ona to neví. Snad si to jen uvědomuje. Nebo to ignoruje. Co se děje?
Poslední část této povídky. Na svém blogu (moira.pise.cz) jsem dokončila i druhou část a tak nějak... už nemám chuť o Paolin psát. Nezlobte se.
,,Aletojesebevražda!!!" dostala ze sebe konečně Rudovlasá. Začala mluvit tak rychle, že jsem se z toho málem skácela smíchy. To mi ještě nedošel význam jejích slov.
,,Chci se podívat do Edenu." odvětila jsem, na mé poměry, poslušně. Gabriel se na nás zadíval a pak typicky Gabrielovským gestem protočil oči v sloup.
,,Nikdy do Edenu ani nepáchneš. Nikdy ho nespatříš, tedy dokud já budu mít v Radě Nováčků nějaké slovo..." řekla mi tichým, téměř milým hlasem. Z jejich slov mi zatrnulo a po zádech mi přebehl mráz.
Ale o čem to tu sakra přemýšlím... proboha, snad se nelituju a netopím se v sebelítosti!!!! Já nejsem ta slabá! Já přece nejsem ta slaba!! To já, i když jsem zpitá pod obraz, tahám tři zřízené a stejně namol opilé zvracející kamarádky domů!
,,No tak halucinace můžeme vyloučit, takže ještě spím... zajímalo by mě, jestli jsem se aspoň dostala do postele nebo jsem odpadla už na cestě..." přemýšlela jsem dále. Ruku stále na tom Andělovy. Jo, andělovy, protože se mu právě objevily křídla. Přes
,,Dneska jsem to asi přehnala..." zamumlala jsem. ,,Asi jsem někde na ulici zkolabovala a toto vše se mi jen zdá... sakra, jakto, že nerozeznám sen od skutečnosti?" bič totiž držel černý anděl.. nebo spíše démon?
,,Co by udělala, rozbila mi nos, kr.. nána jedna." odsekla jsem, když se rozlehlo tíživé mlčení. Zaslechla jsem tiché zašamocení a hodila kradmý pohled přes rameno. Za rohem číhal ten černovlasý.
Deník Anděla: ...místnost byla nudně růžovoučká, světlá, osvětlená snad třemi tucty lamp všech druhů... ,,Začíná mi z toho tady hrabat..." odfrkla jsem mírně otráveně. Koukla jsem se vedle sebe a mírně zklamaně zaregistrovala, že ten hezký tmavovlasí kluk
Pokračování Deníku Anděla... ,,Ty jsi tu poprvé a už se nudíš?" ozval se někdo vedle mě. Koukla jsem se tam. Hezký tmavovlasý týpek. Maximálně 18. Zastavila jsem nutkání olíznout si labužnicky rty nebo jinak flirtovat. ,,Říkám že se nudit budu, né že
Pokračování Deníku anděla a Nováčka 1...
Pokračování Deníku anděla. Píšu od poloviny prvního dne, co Paolin strávila v Nebi, tak si počtěte...
Je to moje vymyšlená povídka, ale pár rozumů (přiznám se) jsem načerpala v knize Půlnoční čaroděj. Ale jen minimum a to v popisu Nebe. Je to o dívce, která se dostane do Nebe a musí si tam probít cestu posmrtným životem...