Díla autora Amonasr
Nalezeno 2325 záznamů. Zobrazuji 2021-2040.
Napsáno odpoledne při zpáteční cestě autobusem, ubíhala rychleji... :-)
Inspiroval mě rozhovor s Milanem Kohoutem, performerem a spisovatelem, signatářem Charty 77 a účastníkem aktivit českého undergroundu, v květnovém čísle Literárních novin. Časem snad bude k nalezení i na www.literarky.cz – stojí za to...
Nevěděl jsem co roupama, promiňte... :-D
A: Téměř autentický zážitek ze včerejší zámecké prohlídky... :-D
Nejen o tichu...
Nevím, proč mě to právě teď napadlo - asi že se blíží Den matek...
Kdekdo touží zanechat stopy v nebi a pro svůj zdvižený nos si ani nevšimne, že šlape denně po zemi...
Inspiroval mě pocit doznívajícího ticha po přečtení Pamíniny básně „Co zbylo od loňska“ a následná asociace, která tu mou ozvěnu už poposunula alegoricky poněkud jinam...
Myslím to laskavě, taky jsem byl mladý a život byl pro mě snadný soupeř :-D A cítím se mladým posud, jen jsem k životu získal větší respekt. Přestal jsem se už vytahovat - vím, že to nakonec bude přinejlepším plichta, když ho ovšem nepodcením... ;-)
Umění není pro každého... Nebo snad ano...? :-D
Myslel jsem si, že ve vaně se nedá psát, ale chtěl jsem si to zkusit. Tak jsem se vykoupal i zevnitř... :-D
Osud není jen to, co nás potká, ale i to, co nás vlastní vinou mine... ;-)
Nechci být samoúčelně morbidní. Nedávné sebevraždy, jež proběhly médii, však podle mne v sobě obsahují silné gesto ve snaze zviditelnit se alespoň zaranžováním vlastní smrti a zasadit se tak veřejně do nových souvislostí. Jak se to liší od Duchampa?
Radost z nalézání dokáže vyvážit i bolest ze ztrát. Hravá variace na zvolené téma ;-) Věnováno mému učiteli desetislabičného verše :-D
Každý má svou originální knihu a každý ji čte i píše po svém. Tady mi múza sama přihrála jeden z mnoha možných způsobů...
(Aforismus, citát, říkanka » Filozofické)
S pokusy přizpůsobovat historii čímsi momentálním zájmům se setkáváme dnes a denně. Kriticky myslet znamená být si vědom toho, že co se nám předkládá, je vždy jen něčí interpretace, o to manipulativnější, o co míň času od té které události uběhlo.
Tak to je největší rychlovka, jakou jsem kdy napsal. Teprve před chvílí jsem si všiml, kolikátého dnes je. To je snad kromě prvního září jediný den z mé první třídy, na který nikdy nezapomenu – takové události se v tomto věku pamatují na celý život... ;-)
Nemusíme k ní až do Jeruzaléma... ;-)
Tam, kde si nikdo hrůzy zabíjení neumí ani trošku představit, vcítit se do nich, je tak snadné jen tak pro zábavu stříkat krví a žonglovat utrhanými údy. V propojeném světě to ale leckde není hra a skutečné hrůzy jsou nám blíž, než si možná myslíme.
