Díla autora Amonasr
Nalezeno 2323 záznamů. Zobrazuji 2061-2080.
Ještě jsem něco vyhrabal z období svých prvních milostných probouzení. Vím, že to působí naivně a že dnešní sedmnáctiletí by už tak nepsali, ale dýchla z toho na mě závrať průzračně čistých citů, které už se dnes zdají opravdu jen pohádkové… ;-))
Nechal jsem obrazy volně plynout, aniž bych předem tušil, co z toho nakonec vyleze…
Žádné pérko se nedá natahovat donekonečna…
Téměř ze života… ;-)
Věnováno Filipovi, všem před ním i všem po něm…
Jen taková hříčka při sobotě pro odlehčení… ;-)
V ČESKU SVĚTOZNÁMÍ aneb letmo o národní hrdosti
Berte to prosím sportovně. A možná i hudebně… ;-)
(Miniatura, hříčka » Ze života)
Takové reziduum nedávné diskuze s Tichou meluzínou nad její básní „Díky za minulý splín“ přeskládané do téhle drobnosti…
Hudba povznáší. Volně patří k předchozí básni ŽIVOT JAKO (VRCHOLOVÝ) SPORT coby jakýsi antipod v přístupu k životu.
Zákon silnějšího. Milovníkům sportovních celebrit doporučuji odmyslet se při čtení od svých zbožňovaných ikon (není to namířeno proti žádné z nich) a pokusit se zůstat v abstraktní metaforické rovině.
Vyznění mi nakonec vyšlo podobné, jako Tomovi (Isquieasuus) u jeho skvělé Ódy na Čecháčky, byť mi téma přišlo samo. Mohl bych závěrečnou otázku ještě změnit – Tom mi snad ale tu jistou podobnost, jež svým způsobem asi není „náhodná“, doufám odpustí ;-)
Tiše věnováno
Dnes jsem v jednom starém filmu viděl malé kluky běžet bezstarostně po ulici a spatřil jsem sám sebe na celuloidu času ve světle proměny jedné prosté otázky, již nikdo nikdy nezodpoví…
Dnes jsem špatně spal. To mizerné spaní končilo ale verši. Rychle jsem vyskočil z postele a pokusil se aspoň zčásti zachytit rychle tající stopy. Poprvé v životě jsem napsal báseň ve snu – v té zachycené je už ale jen rozpuštěná…
Chtěl jsem si jen tak pohrát sám se sebou. Nemyslel jsem přitom na nikoho jiného, než sám na sebe - pochopitelně zcela výjimečně, jinak raději myslím na jiné ;-) Jo, a může to být klidně i v opačném gardu – debilem může být jindy i autor ;-))
Svět se zase jednou plánovitě zbláznil – do Soči přijel cirkus plný akrobatů a „pánů šiditelů“, jen klauny vytrousil po celém světě. Korporace a MOV si mnou ruce - krásně je v Soči, tam velké prachy se točí… :-D
Zdá se, že se mi desetislabičné verše šiknou častěji, než jsem si myslel. Varování: některé výrazy v ilustrativním klipu nejsou součástí slovníku autora básně. A Ty si, Robine, tentokrát klip raději ani neotvírej, zřejmě bys mě nepochválil… ;-))
Soudce obžalovaným – jméno: Nezájem. Aneb - štěstí i smutek jsou pro jednoho k neunesení, když ten druhý nevnímá…
Jsou si tak strašně podobní. Osamělí a opuštění v designových výbězích za tlustou skleněnou stěnou…
Závěrečný díl volné trilogie, jejíž první část vznikla v minulém století a poslední už pro jistotu nečekala zase na to příští, aby neriskovala, že zůstane třeba nedokončená…