Nalezeno 57 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Zasněná kratičká povídka, kterou mne velice bavilo psát. Nechal jsem se obejmout sychravou atmosférou a představoval si jednu umělkyni, kterou jsem kdysi poznal a kterou již nikdy znovu neuvidím…
Budou to možná poslední hodiny, během kterých mají šanci Dalan a jeho spojenci něco vymyslet. To nikdo neví. Jisté je, že se zde cosi děje. Ale vedle Alberských rytířů se do nekompromisního pátrání pouští také Kven.
Protože se mi rozbila klávesnice, byl jsem donucen posunout publikaci dílu.
Ochránce Dalan #1: Do Ardatyru
Jsem zpět, abych dopověděl příběh Dalana. Začíná jeho poslední a nejtěžší dobrodružství, kde se setkávají motivy předchozích povídek, staré, ale i nové postavy. Znalost předchozích děl silně doporučuji, především Nialerské železo! Díky za přečtení.
Zážitek, z kterého jsem se potřeboval vypsat. Zažili jste někd něco podobného? Tato paralýza může mít opravdu mnoho podob.
Jak to všechno pro Valiho v Baráku začínalo se dozvíte v deváté povídce. Momentálně si procházím velkým pracovním vytížením, ale vracet se k těmto povídkám si neodpustím! :)
Osmá povídka z prostředí severočeské hospůdky nám odkrývá, jak se může stát opravdu cokoliv a zodpovídá na otázku, proč Adam tolik kouká na špatné filmy. Odpověď vás vytrhne ze všední reality!
Barák jsem dlouho nepublikoval, nicméně, zde je sedmá část a na cestě budou další! Těm, kdo ocení tyto pokusy o pokleslý humor, děkuji jako i všem, kdo textu dají šanci.
Lajtwing se po několika týdnech hlásí o slovo s touto krátkou úvahou velice osobního charakteru. Text sice velmi zjednodušuje, ale vystihuje esenci problému, s kterým jsem se potýkal.
Svoboda existuje, ale jedná se pouze o "rozšířený prostor" (viz "No wonder these walls grew distant" a "Cage"), kterému jsme stále otroky. Ale to nevadí, protože ony zdi nevidíme. Pouze závodíme s druhými (výraz "Rat race"). Je zde ale mnoho dalšího.
Asi pro někoho provokativní, mě to bavilo vymýšlet a nic moc za tím nesleduji. Je to spíš taková malá kolekce stereotypů. Díky za čtení a názory.
Tuto básničku jsem před delší dobou věnoval mé nejmilovanější osobě, na kterou nikdy nezapomenu. Moment, kdy si jí přečetla a usmála se pro mne znamená mnoho, navždy. Ona osoba by chtěla, abych se o skromnou báseň podělil.
Nialerské železo #5: Zapomnění
Příběh vyprávějící o síle touhy a odvahy se uzavírá v poslední části. Dostane se vám odpovědí, ale dozajista také spousty otázek. Něco končí, ale pozorní čtenáři mojí práce jistě už vědí, zde to vlastně teprve začalo! Děkuji za vaši pozornost a názory.
Tato báseň nastiňuje boj s vážnou nemocí. Jedna taková choroba postihla mnou milovanou osobu, navíc jí bylo ze strany nejbližší rodiny ukřivděno neskutečnou měrou. Myslím na tuto osobu a nikdy ji neopustím, až do konce.
Výprava zkoumá síň, ve které se na první pohled nenachází žádný mechanismus, který by je v pátrání posunul dál. Ale někdy jsou nejjednodušší nápady ty správné. Letana téměř cítí štít ve svých rukou a její nedočkavost je zjevná.
Situace v jeskyni se komplikuje, zatímco nečekaný přeživší vysvětluje, jak se na záhadné a ukryté místo dostal.
Zarputilá Letana se touží dostat do jeskyně. Vpřed ji žene kombinace strachu a zvědavosti z toho, co naleznou. Společně s bratry Lednem a Červnem míří někam, kam nejspíš nikdo nevstoupil stovky a stovky let.
Anglická báseň o tom, jak je důležité hledět dopředu, neboť když to člověk nedokáže, poškozuje sám sebe a svůj potenciál ke štěstí.
Milý čtenáři, vracím se zpět k pravidelnému psaní po asi dvouměsíční pauze. Před pokračováním Nialerského železa začínám ukázkou úvodu ze vznikajícího románu, o který se budu pokoušet. Vím, že to není pro všechny. Děkuji za jakékoliv názory, vítám je.
Další (tentokrát menší) příběh Meadrotu začíná. Prosím, milí čtenáři, posaďte se a uvolněte, případně vychutnejte šálek kávy či jiného vašeho oblíbené nápoje a užijte si tento úvod. Kdo ví, kam a ke komu nás nadcházející cesta zavede? :)