Díla autora horečka.
Nalezeno 26 záznamů. Zobrazuji 1-20.
ohlodat se na kost, zbyde po mně jenom čmáranice na kousku papíru, co jsem vytrhla ze stránek naplněnejch poznámkama o daleko lepší poezii, co napsal někdo, kdo ví, co dělá.
fragmenty každodenní mytologie.
bludičce, múze, co rozeznívá ty podivně hluboký tóny. bludičce, aniž by tušila, že je to její.
múze, bludičce, horské květině, co motá hlavu.
cesta metrem po ovíněnym večeru s mym smyslovym poblouzněním prolomila dlouhý dny kreativního bloku. ale jen na chvilku.
výplody nespavosti brzkýho rána.
někdy se to prostě tak stane. zmatený slova psaný v kouři, beze smyslu, bez poslání.
prej jsem dítě lásky. ale asi to někde vázne a lásku neumím.
o něm a pro něj, protože pro něj a o něm píšu málo. snad mě to zabije, ale stejně je to asi to nejlepší, co by mě mohlo potkat. projednou něco, co nepatří Zmatkovi.
ve víně je prej pravda, byla bych radši, kdyby v něm bylo něco jinýho. verše na počest samozvanýho krále světů v kruzích pod mýma očima.
vzduch voní jak jaro a já myslim na tebe, Zmatku. myslim na tebe a na FiXu a jejich chvějící se hlasy křičící, že noci jsou vlahý a takový, že srdce buší hladový. myslim na ně a na tebe a tak nějak mnou zase rezonuješ. celej.
některý věci si asi s sebou budeme nosit napořád a nic se s tím nenadělá. některý věci jsou nezapomenutelný, ač jsou dávno prominutý.
čas od času se jako poezie cítím, nepochopitelná a přece pochopená, protože někdo ví, jak a co mi číst mezi řádky.
věčnej a vlastně úplně podvědomej, co se projevuje jenom nenaplňujícím míjením. možná je i tak to ticho láskyplný, ale to ukáže čas.
možná jsem múzou někoho jinýho, možná si jenom pletou poezii a vzplanutí.
noc, po který ráno snad přijít nemělo, ale přeci jen přišlo.
slova jsou někdy až moc lehký, poletujou vzduchem a svou vlastní nepolapitelností. a když už jednou zůstanou přes noc, chtěj hodit bankovky k nohám.
slova křehký jak střepy, bolavě hmotný. jednou mi někdo řekl, že prej mám na poezii hlavu, když na to tak koukám, dost o tom pochybuju.