Díla autora Káňátko
Nalezeno 267 záznamů. Zobrazuji 221-240.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Povídka o andělovi, který se chtěl stát člověkem a proto musel splnit ůkol daný od Boha a přišel na pár důležitých věcí...Pozoroval příběh dvou lidí, kterým se stal člověkěm strážným...
Taková unavená (podivná) báseň, která mne napadla na cestě domů prosluněnými ulicemi.
toto je jen takový pokus o něco krátkého.Napadlo mne to při raní cestě zamračeným městem do školy.
Za tohle jsem dostala čestný uznání v Brněnském kole :-) M"j jediný literární úspěch :-D
Nuda.Lépe tuto báseň vyjádřit nemohu.
Hledání bílého jelena, to je něco jako čekání na Godota, ale v trochu jiném smyslu. Hledání něčeho, co existuje, avšak nejsme toho hodni.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Fůůj. To je horší než Utrpění mladého Werthera...:-D
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Povídka se smyslem javorové melancholie.Má možná hlubší význam.
Láska tvá z dlaní ztrácí se mi
Slunce na nebi svítilo a mrak jej zakryl zmámen růžovými paprsky podivných bohů.
Nevím, co napsat.Můžete si ji vyložit,jak chcete.Mě se teda moc nelíbí. TO, když slunceční paprsky pohasínají, když to ,co v člověku létá, je přikováno.Tot z křídel, která chtějí létat ale momentálně nemohou, jen na chvíli nemohou.snad jen chvíli.
Byl jednou jeden vítr, který se bezhlavě zamiloval do víly jménem Líska a ona do něj. Jejich láska, ač jim nebyla souzena, přetrvala na věky věků. A Líska, ačkoli uhynula, žila dál.
Není vše takové, jak to vypadá. Každý si může najít svůj úhel pohledu. I tato báseň je taková. Každý ji může pochopit jinak, ale ten pravý význam snad nikdy nenajdete. ,,Carpe diem "
Spadl most do duše a lidé se báli starých umění.
Automatické psaní vznikající při šíleném návalu trémy a zoufalství.zoufalství myšleno spíše v pozitivním smyslu.
Smrt dívky a její opětovné zrození v jiné dimenzi.Určitě se vám nebude líbit, al já chtěla jen něco říct.
báseň o životě, která vznikla automatickým psaním.
Stačil jeden jediný pohled na romantický západ slunce ,který v tu chvíli působil naprosto magicky a vypadal jkoa vstup do království Božího a vzniklo toto.
Toto je pokus o automatické psaní. Tzn., e jsem nad tím nepřemýšlela psala tak, jak mi to vycházelo z mého chátrajícího mozku.
Dříve se tato báseň jmenovala vlak :-)
Byl jednou jeden člověk, který druhého člověka znal.A když ho poznal, trochu se o něho bál, ale už nemohl jej zachránit před padlými ďábly.Další z mých otřesných básní.