Výběr autora Haviko

Inspirace včerejšího okamžiku.

Kdo má čas životy jiných řešit?   Ten, koho příliš hřeje dobré bydlo. I po letech mele vymlácené obilí. Má snad snad strach při sekání cukro

I po letech zodpovědné a vyčerpávající práce ve zdravotnictví přistupuje k pacientkám ohleduplně.

Šifra, co úsměvem se odemyká. Trpělivost, co jí zdobí neviditelná svatozář. Emoce, ježn jsou skálopevné. Modrá, jenž k Vám neodmyslitelně patří. P

Kdo jej zná, ví jak výjimečný a báječný člověk je.

Mazáctví v oboru, U kterého je empatie nezbytná. "Dobré ráno", jenž roztříští i ledovou kru, rada, co je často potřebná.   Bez bázně a hany zab

Co když se víla po skoro osmi letech zjeví znovu?

Však je to čistě její prokletí, že celých dalších sedm a půl let tiše kráčí po svých fantazijních stezkách. S tím citem, který jsem odmítla skrýt a je

Když víte, že i odpověď po letech má cenu.

Když nemáš, koho se ptám, zeptej se svého vědomí, kdo tě proklel na nároží Luhačovickém, Pražském či Táborském.?   Až budeš vědět a znát odp

Luhačovice, knihovnické a informační systémy a služby.

To tehdy ve sborovně Agnes slyšela onu větu, že je lesba, co spí se svým třídním. Oni dva věděli, že polibek si nedali a byli kamarádi, ANO záleželo

Anna se jmenuji, sama o sobě výjimečně veršuji.

Nejsem osudová Manon,
ale jsem obyčejná baba,
která snad někomu by i za hřích stála. Nejsem Tvojí náhodnou virtuální známou,
ale jsem

Jo to jsem tenkrát pod tvým pohledem vřelým mimo osnovy a řády studovala život.

Vždy jsi tam byl pro mě,
ať už jsem snila za svitu měsíce,
anebo si zpívala blues v naprosté tmě
pod rozbitou pouliční lampou. A dok

Jen tak mimo chůzi. ...

Nebyla jsem Ti děvkou,
ač věděla jsem o Sáře,
byla jsem kamarádka,
která modré oči má. Ač plakat dvakrát jsi mě viděl,
věděl js

Bez anotace.

Často je lepší
pozvednou zrak k nebesům.
Cítit vodu po holeni
a vidět svou jizvu na koleni. Zabalit skicák, pastelky, propisku a oby

Jen tak.

Ne prsten mám jen jeden
OPRAVDU.
A vím od koho jest.
JEN JÁ.

To Luhačovice mě poznamenaly.

Jsem lodičkou malou z papíru,
zabalenou do skořápky vlašského ořechu,
hedvábného šátku a zlaté stužky. Jsem Anna, která již ví proč a na

Někoho baví pomlouvat, mě ne.

Raději 
budu nadále psát své vlastní autorské básně,
všem nechám jejich vlastní naději. Zítra
mohu luxovat, vytírat anebo se vydat

Padla na mě nostalgie.

Prozraď, prosím. Vzpomeneš si ještě někdy:
na vlasy s vůní heřmánku,
oči barvy šmolky,
souměrný nos, na němž sedí brýle,
plná úst

Bleskorychlovka

Jsem němá
a ano udála se se mnou 
časová změna
už jsem více lhostejnou. Jsem i hloupá a zlá,
když čekám až havran 
zvolá k