Výběr autora Malá mořská víla

***

    Tesknota ustlala si v prázdných dlaních, co se soumrakem plihnou, jako křídla ztichlých ptáků.

Jen bělma oči svítí do tmy touhou,

***

    Poslední řasu, slíbal jsi z mé tváře
a potom řekl "Už tě nechci víc!" Poslední list utrhl jsi z kalendáře, spi pohádkou sama, bez pr

***

    Buď šťastnou hvězdou,
co provází mě životem.
Planoucí jasnou svící.

Buď tím,
co prosvětlí můj den,
tajemnou

***

  Ženeš mě do lesů, tam kde v korunách velikánů šumí zapomnění. Ženeš mě vřed i když nevím, kam a jak dojdu. Jediné co vím, že musím jít. Jít a

***

    Tečeš mým srdcem jako řeka.
Nespoutaná, nezastavitelná, svéhlavá.
Rveš břěhy mýho života
a neohlížíš se, zda mi dorostou,

***

    Když stýská se mi
a noc jak baldachýn se vzdouvá
jen ve vzpomínkách znovu
tušit teplo smím tvých dlaní.

Kráčejíc v

***

Všechny mé bitvy o tě
jsou Waterloo.

Bolest potlouká se kolem chalup
a láska schoulená je mrazem
démonem chlast <

***

  ***   Mráz roztrhal noc na tisíc kousků
v každém z nich koláč
co nasytí Velkého vozku.
Rozseté vesmírné divadlo snů,
dál

***

    Jsi kapička smůly z ran prýštící jantarem hodin, bijících v nekonečnu   jsi osnovou not žár ve mě budící  kadidlem vůní protnul jsi moji

(rampouchy) s polibky skořice a medu...

. ... .....   Usebraná tichem rána sním. Ty vtrhneš do mých rán s tím vším, co jsi, co chceš mi dát!   V tu chvíli den už píše nové verše. J

***

    Putuješ myslí svou

závojem mlhovin

koluješ krví mou

pravodou

cizí syn

v toužení vzde

°°°

Stojím bezcílně vydáná
tvým perkusovým prstům.
Smáčí mě v zátylku.


Hraješ na kůži chladem, co polykám.
Tvů

písňový text

Chceš múzou bych ti byla,
či zkázou tvého vkusu.
Madona provinilá
měla bych teď být ?

Tvé touhy srdce vpila

věnováno

    Kdo vázal Ti trnovou korunu,
poznal Tvou bolest možná i strach,
kdy srdce bije na poplach,
když v brázdách klíčí prázdo.

že spíš...

    Škoda že spíš můj drahý. Škoda jen, že oči neotvíráš. Lásko. Neslyšíš? Hlas můj, co neuhýbá.  
O tom, co život srval o tom, že ne

Písňový text

Když tak o nás přemítám o dnech kdy jsi mi byl tolik blíž v předsálích lásky  bouři srdce otvírám žít bez nadsázky dny co patří jenom hrám těm m

věnováno přátelství a dvojčátkům Amálce a Zoey

      Brunátníš obzorem
v dálce tušenými příboji.
Liščími chodníčky ve skalách propletáš osudy těch,
co objevnými cestami
n

***

    Vítr ten hybatel myslí divoce cuchá mi vlasy. Tak proč ne Ty?

Sonety skládá své v polích, kde neutichá. Stejně tak studené jarn

***

      Měsíc ten stříbroprstý pianista stacata drnká o měděné vlasy Múz tam nad jezy co hučí tesknou písní, bláznivé bosonohé Viktorky.

věnováno...

    Mně stačilo slov pár. Tvé ruce pracovité a síla ducha deroucí se z hrudi, tak jako jarní tání.
Hydrangea anomala.


Mně