Výběr autora Malá mořská víla

(rampouchy) s polibky skořice a medu...

. ... .....   Usebraná tichem rána sním. Ty vtrhneš do mých rán s tím vším, co jsi, co chceš mi dát!   V tu chvíli den už píše nové verše. J

***

    Putuješ myslí svou

závojem mlhovin

koluješ krví mou

pravodou

cizí syn

v toužení vzde

°°°

Stojím bezcílně vydáná
tvým perkusovým prstům.
Smáčí mě v zátylku.


Hraješ na kůži chladem, co polykám.
Tvů

písňový text

Chceš múzou bych ti byla,
či zkázou tvého vkusu.
Madona provinilá
měla bych teď být ?

Tvé touhy srdce vpila

věnováno

    Kdo vázal Ti trnovou korunu,
poznal Tvou bolest možná i strach,
kdy srdce bije na poplach,
když v brázdách klíčí prázdo.

že spíš...

    Škoda že spíš můj drahý. Škoda jen, že oči neotvíráš. Lásko. Neslyšíš? Hlas můj, co neuhýbá.  
O tom, co život srval o tom, že ne

Písňový text

Když tak o nás přemítám o dnech kdy jsi mi byl tolik blíž v předsálích lásky  bouři srdce otvírám žít bez nadsázky dny co patří jenom hrám těm m

věnováno přátelství a dvojčátkům Amálce a Zoey

      Brunátníš obzorem
v dálce tušenými příboji.
Liščími chodníčky ve skalách propletáš osudy těch,
co objevnými cestami
n

***

    Vítr ten hybatel myslí divoce cuchá mi vlasy. Tak proč ne Ty?

Sonety skládá své v polích, kde neutichá. Stejně tak studené jarn

***

      Měsíc ten stříbroprstý pianista stacata drnká o měděné vlasy Múz tam nad jezy co hučí tesknou písní, bláznivé bosonohé Viktorky.

věnováno...

    Mně stačilo slov pár. Tvé ruce pracovité a síla ducha deroucí se z hrudi, tak jako jarní tání.
Hydrangea anomala.


Mně

***

    Dokázal být režisérem co umí vést.
Hlavní hrdinku hvězdnou drahou aniž měla potuchy o tom, že jí je.

Být centrem veškerého dě

***

  Ještě nikdy necítila tolik síly, radosti ze života i vznešenosti.
Proudila spolu se svým štěstím, chvěla se sdílením, toužila rozlévat se

***

  Slunce olízlo pocukrované střechy chalup
vsálo kapičku ranního nápoje z rampouchů
a zchumlané závoje mlh rozčesalo zlatými hřebeny papr

***

*** Nachovým hávem oděj mě milý
paprsky západů
veď mě dál
červánky v hladinu mírnou se vpily
pro tanec vloček
skví se

***

  *** Dotekem něhy po slunci toužit Tebe smět cítit víc prolnutí hvězd     proplouvat splynutím nadnebím kroužit perutí andělů nechat se né

***

  Bučinu schnutí rozsvěcí poslední květy drobných růží, chrám slunečního boha zmírá s nadějí na světlo Tvého srdce propadá v soumrak smutku stejně

*** levitační ***

    S tažnými ptáky odletět za sluncem
duhovou cestou pro archy úmluv
oceán beze slov, znít tonem, prožít sen
v polibcích milostný

***

      Stichlá krása rozporostřela kroky nočním lesem.
Po mechových chodnících našlapuje smuténka
co v kalužích odráží tváře rozbitých zr

Jen blázni sní o tom co nemohou mít.

Indiánské léto políbilo chmýří bodláků
a i nejvíce pichlavé myšlenky zaobalilo paprsky boží milosti.

Mechové polštáře rámovaly b