Výběr autora Tom XVI

Výhra nebo život

Kráčím alejí bez stínů jak zvláštní hmmm, pardon bez krve nejsem.   Kráčím s nadějí? bez splínů ha, s hráčskou vášní na prohry rozezlen.

Pospíchám...tak nějak druhá v podobném znění, ovšem asi fakt jsem uspěchaný...něco to chce? Zastavit?!?

Teď pospíchám vidím jen obrysy včerejších dnů teď pospíchám cítím jen stíny mých včerejších snů teď pospíchám a mám co jen mám a víc snad už ne

...jaro se nevrátí...

Padá mé listí ze stromu života neb podzim v něm se přehoupl do druhé poloviny.   Čas větve mé čistí jediná jistota, že ve světě svém sčítají v

Při procházce v dešti, při jedné z kapek, jsem si říkal, co bude jednou až...

Padají kapky z nebe až tam jednou přijdu co z mé duše zbude zda tam vůbec budu.   Nebo budu jednou z kapek co přistane na tvém rtu nebo bude vá

V nutkavosti ke spěchu, ze ztráty času ve strachu?

Někdy si říkám kam sám sebe spěchám, nerozumíš? Ani já tomu nerozumím.   Nedočkavě, v klidu, kdy bych se mohl cítit, čas špehuji s nutkavostí

...ticho...

Napiš báseň o tichu a popiš ho tisícem slov o tichu v duši jakoby přišlo z dávných dob.   Kdy pramen a jiskra žili v souznění, kdy život a víra

Klid a proč ne?

Ticho, klid a moře bez vln sedíš ve svém křesle lásky a míru jsi v sobě pln v tom se v tobě něco vzepře.   Tak to v životě bývá,  když osud nudo

Mnoho myšlenek, málo odpovědí...

Někdy přemýšlím nad smyslem osudu rozumem, vírou, dobrem a svědomím jak dlouho má stopa tu zůstane, poté co nebudu a pak cítím prázdno v hlavě, neb

Skoro po třech letech... nová...

Na vlnách (ne)sebevědomí se houpeš už od malých botiček co Ti máma dávala na písek s dětmi jsi si nehrála bála jsi se smíchu i pláče a schovávala

.

  Sedím na ethanolu závislej skládám básně jen pro svý rozmary myslím na toho, kdo není zlej jsem sám v sobě sebou zoufalý.   Sním o kytkách v k

Tak jsme si o víkendu udělal výlet do Jeseníků a vzpomněl jsem si jak před nedávnou dobou napadly holdy sněhu a záchranáři museli zachraňovat výletníky co si vyšli v letním oblečení do hor...

  Na mítince u lesa  nesla se jak komtesa v minisukni, v lodičkách skončila pak ve slzách zlomil se ji podpatek netrefila nazpátek.   Její pří