Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Děkuji Zdenko, za povšim a nahlédnutí*
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Už jsem kdysi napsal, že jsi vnímavou čtenářkou a mám radost, když nahlédneš a komentuješ dílko. Děkuji a přeji s létem, stejně slunečnou náladu*
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Někdy tomu tak v životě bývá. Ale jsou i příjemné věci Lexi. A tak třeba příště zase bude k dobré náladě dílem přidáno. Rád tě zde vidím a děkuji za vzkaz*
voda a vítr ví Publikoval(a): zdenka | Básně » Ze života
A já zase jen tak neumřu. Jen si fanfaroncky život přeruším a odložím jej na pozdějc... až dorostou mé stromy. Však by bylo marnotratné jen tak si zemřít kvůli stáří. I kámen má své vrásky a on to také ví.
Ale Tvá báseňka se mi hodně líbí. Tak o tom Zdenko vůbec nepochybuj!*
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Tvé slovenské pořekadlo, něco jako asi "čo bolo, to bolo..."
Je to "jen" inspirací jedním kamarádem z práce. Po uzavření manželství jeho manželka utrpěla dva potraty a on, jako manžel to neustál. Zdědil velký majetek a zájmem jeho rodu bylo, jej svěřit jen jejich synovi a "pokrevným vnukům." Bylo kolem toho mnoho emocí rodiny manžela, kontra rodiny manželky. Nakonec to skončilo vzájemnou nevraživosti všech.
Život píše příběhy a osud dopíše doslov.
Děkuji Vivienko, za pozorně taktní komentář a nahlédnutí*
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
I dle Vaší napsané verzi by báseňce slušelo* Děkuji, za návštěvu a vážím si jí Philogyny!*
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Danasko, potěšilas a děkuji* Já obratem opětuji pozdrav z přehřátých Teplic.
Prázdná košile Publikoval(a): šerý | Básně » Ze života
Prima, Mkinko. Jsem rád, že zaujala*
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Díky vážený Barde, za ozev. Káždého to čeká a nemine - no jééémine! Ale napadlo mi, že až budu mít v hubě po zubním polomu holinu, tak si nechám dle tvých zkušeností poradit... nebo mě naučíš jazyka bezzubce. Platí? :-)
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Jéé, to mám radost že sis také přečetla Jituško. Každý možný úsměv dobrý, jupíí!*
OSAMĚLÝ BĚŽEC BEZ DRESU Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Filozofické
Jsem jen občan bez dresu. Je rok 2030. Běžím v dráze za "pravdu" už v kuse maratón osm roků. Teď mě zastavili nějací novinářští pravdomluvci s tím, že za co běžím nebyla pravda, ale událo se prý jen údajně. A prý stejně. Rozhodčí start anuloval, protože jsem moc hrr a měl ulitý start. Ale nezastavili mě. Je prý na mě pěkný pohled, když tak marně snážím a ztrácím dech.
Hm, pravdy. Ale která to z nich je? Asi začnu dělat box...
Evoluce Publikoval(a): Jan Kacíř | Miniatura, hříčka » Ostatní
:-) *
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Jsi jen dovolím snad vyloudit tvůj usměv příteli. Měl bych radost*
Kdysi jsem byl u nás se svoji dívkou na Osecké pouti. Na rynku stánek s urostlým "Turkem" který měl mohutný kroucený knír a na pultu obrovitou kostku tureckého medu. V bílé kazajce a šafrované zástěře upnuté u pasu vypadal impozantně. Civěl jsem na tu sladkou kopu nádhery, které obletovalo něklik vos. Turek zpozorněl. "Tak kolik si dáme chlapče do nosu?" pověděl a sekáčkem třímajícím v ruce (připomínající tureckou šavly) naznačil na jejím vrcholu tloušťku výseku. Snažil jsem se zachovat před milou jako grand a rukou naznačil ať nešetří a přidá. "Prima, jdu do toho" a posunul sekáč asi o dva centimety tloušky.Rozmachl se, a mohutným úderem oddělil mohutný blok, který hlasitě plácnul na pult a turek zašveholil. "Dostanu devatenáct korun!" To byl tenkrát majlant a co myslíš Barde, že jsem udělal? Srdce mě bušilo, ale světácky jsem z mé prkrnice vytáhl sežmolené dvě pětky a zaplatil. On dodal. "Moje úcta" a zabalil mi ten mohutný blok do papíru. Tak to máme za devatenáct... cože jste říkal mladíku - že zbytek si mám nechat? Ó vřelé díky a teď přeji od vaší panenky těch nejsladších Ankarských medových políbení!" zapytvořil se mizera, ačkoli jsem o trnkeltu ani nepípl. No co už. S vyjevenou milou jsme se spolu dali do parku... a vosy za náma. Skoro půl hoďinky jsme si ulamoval medového tvrdolínu a usilovně žvýkali. Vosy jak meseršmiti stale nalétávali na nás až moji rozmachující se milou štípla jedna do ucha. Začala ječet a já jako její obránce na ně zaůtočil mohutným šermováním rukou a ... dostal taky jedno žihadlo, do krku. Praštil jsem s tureckým medem do trávníku, popadl dívku za ruku a spolu prchali k blízké fontáně. Nastal klid a já jí chtěl konečně uklidnit a pohladit. No blbec, měl jsem notně prsty upatlané a v tom horku jako lepidlem. To nebyl dobrý nápad!
Umyly jsme si ruce. Milá byla nafrněná a já rozladěný. Tak alespoň francouský polibek - ten Ankarský. Ale ani náhodou! Boleli nás tak z toho usilovného žvýkání panty, že jsme si jen tak malou políbku. Jedno z mých největších zklamání z rande vůbec! Ale dnes už jen mohu vzpomínat. Však kde bych si dnes pochutnal na opravdovém Ankarsko-Francouském polibku?
Jsem unavený.... Publikoval(a): Protos1182 | Básně » Ostatní
Unavou se posílit a nepřízní se nemýlit. No však ještě... *