Komentáře odeslané

triangle... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

ta hodina kupředu je tedy morbidní... ale zase tančit si tady v 3,41 není nikdy k zahození.... :-)
a mluvit a promlouvat s čímkoli je taky super...
někdy si říkám, jak to, že mě ještě neviděl psychiatr, zavřeli by mě do místnosti, přivázali k topení :-))))

malej Mikuláš... takový malý šťastný andílek... na tři nevypadá, ani nic z něj není tříletý... ale je dokonalej, dokonalej malej zázrak... miminko ve tříletém obalu... dožene cokoli, ale nyní, nyní s ním být je tak radostný, jako on je... takhle, kolegyně, to tak radostně nevidí, ale já vím, je zázrak... je malej roztomilej zázrak... a když jsi s ním sám, tak on ví... umí...

já prostě věřím... věřím v ty malý velký věci... a jo někdy to nedopadne, ale mít je a prožívat je, je tak naprosto dokonalý... nikdy nesmíš zapomenout žít...

vím, proč mám vánoční světýlka celej rok... :-)

30.03.2025 03:54:26 | zelená vílareagovat

kolemhory... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

předpokládám, že arganovým olejem, je totiž nejlepší...
líbí se mi tvá všímavost... všímavost k ostatním je vlastně úžasná...
je oázou ve světě, kdy chtějí víc, víc po všech... nezralé děti odložíš ze školy, pro jejich dobro - rodiče jdou jinam a tam jim jupííííí jupíííí řeknou jen je dejte do školy... opožděnému dítěti doporučíš menší školu s logopedií, když v sedmi špatně mluví... obejdou to a radují se, že půjde kam všichni ...
... pochopit to, čemu někdo nerozumí...
... někdo rozumět nechce...
... ustoupit a jít jinak...

a pak najednou potkáš člověka a volá, já si vás pamatuju z nemocnice... jéééé, ... to bylo fantastický...

a pak potkáš přítele před pětadvaceti lety a řekne, to bylo s tebou fakt fantastický...

pak potkáš známého, co se vaše cesty rozešly a on ti pošeptá, chybí mi naše přátelství...

pak ti doma poví, jak moc tě milují a že jsi to nejlepší, co je mohlo v životě potkat...

... nic není nemožné...

30.03.2025 03:35:31 | zelená vílareagovat

hlasně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

joooo... jenže poslední se ještě nenarodil :-)
pokušení není vůbec špatný... pokušení nás dovede kamkoli... myslím pokušení mysli...
kdo je lepší člověk? než ti ostatní? asi slovo lepší... je lepší ten, kdo má okopanou zahradu, upravené nehty, upravený celý svět? než někdo, kdo má hlínu pod nosem, květiny všude a nudli u nosu...?
je lepší právník nebo instalatér?
a pak je lepší mluvit pravdu nebo lhát? ´
slovo lepší je tak zdánlivý... možná naštěstí, nutí nás přemýšlet...
je lepší biologický rodič, co dítě trápí nebo adoptivní, co miluje a dá vše? a přitom odsuzování v tomto případě je tak markantní... adoptované dítě - horší dítě, člověk...
zažila jsem tolik dětí, lidí s touto nálepkou stát se lepšími ...utvrdit v tom okolí, že jsou dobří, ale oni byli dobří i s tím, co si nesli v sobě... a taky těch, kterým nepomohlo nic...
Potměšilý host od Hegerky je dokonalý text, muzika i prezentace... a ano jsem staromódní...ráda jsem staromódní...

30.03.2025 03:11:03 | zelená vílareagovat

efekt pohledu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vidět krásu je něco neskutečnýho, vlastně skutečnýho, vidět ji ve všem... prostě jen tak i v těch blbejch a hloupejch chvílích, situacích vidět krásu, ona tam je, jen jsme někdy tak zahleděni do situací, věcí, chvil, doby... že jí nevidíme...
možná je krása strašně blízko vděčnosti... protože když to předešlé budu vyprávět psychiatrovi, patrně mi napíše prášky na realitu...
myslím, že mi taky potkaly chvíle, kdy jsem radost neviděla, ani tu vděčnost... a někdy někomu říkala věci o vděčnosti, že by mi nejraději nakopal zadek...
zraju... stávám se psychopatickým samotářem milující známé... já vlastně fakt začínám milovat samotu nad blbou společností... a někdy se společnosti fakt vyhýbám... ale mám velkou výhodu, baví mi být sama se sebou, umím to... a pak taky mám blízké co milují mě... mám štěstí...

klid, taky mám ty, co by mi nejraději uší uřízli... :-) nebo taky něco horšího...

30.03.2025 01:51:05 | zelená vílareagovat

hlídkující... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jojo, dneska hlídkuju... po strašně dlouhé době tady a asi i po strašně dlouhé době jsem teď vzhůru a jsem ráda, že jsem si tohle přečetla...
miluju noc, je tak přívětivá, tichá, mohu rozsvítit svíčky, světýlka, mohu být sama se sebou a dnes jsem doma sama, možná dnes později budu koukat jako výr, ale teď si to užívám...
noc je průhledná, tichá, dávající...tančím si tady svými pocity, flákačstvím - který je někdy dobrý :-), pouštím si Duška a zalévám kytky...
jojo, je dobrý být někdy vzhůru a někdy je dobrý být vzhůru úplně, úplně sám...

30.03.2025 01:38:46 | zelená vílareagovat

anesteestetická... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jako takhle, třičtvrtě toho textu nerozumím, jsem ráda, že zvládám, co zvládám a taky jsem chtěla psát práce do školy a taky jsem se chtěla učit... místo toho jsem čučela na dokumenty, četla si, uklízela, courala venku, nakoupila spousty důležitých věcí, třeba záchranný kruh... a díky centrálnímu mozku lidstva jsem si vzpomněla na návštěvníky a usmívám se... v hlavě se mi uzavírají práce do školy, usmívám se, jestli se k tomu někdy dokopu a jestli jo, jakože jo, tak k tomu budu přistupovat s láskou, duševním světlem a s procesem... možná i toho ať to dokončím...
nebo se nechám zalít do skla a vykašlu se na všechno :-)

30.03.2025 01:27:10 | zelená vílareagovat

utrženo... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

tak schovaný důlek je začátek... jooo
kdysi jsem na aru potkala ženu, byly vánoce, jsem tam přišla pozitivně, pes, hudba, legrace, stáhla mi dolů k sobě a říká mi, máš auru a svatozář, víš to? no tak znejistěla mě... ležela na přístrojích, vše blikalo, tikalo... usmála jsem se a zeptala se, jak na to přišla.. prý to vidí ...zajímavý... potkaly jsme se spolu ještě dvakrát, už nikdy moji auru neviděla... ale odešla domů po svých a spokojená, řekla bych...
o mně v tom příběhu nešlo... ale byla jsem hezkou součástí...
existuje moc, moc toho, být součástí... tady a teď... a jestli je někdy něco potom...je

16.11.2024 01:47:47 | zelená vílareagovat

krááá... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

tohle je dobrá společnost... ráčím vstoupit...

16.11.2024 01:37:10 | zelená vílareagovat

pokojová... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

skvělá marmeláda :-)
raději sedím v ušáku, čtu knihu, hledám brýle, neustále, než bych měla definovat člověka...
je...existuje, byl viděn i slyšen...
žije ve skupinách, ale i sám...
má rád i nenávidí...
miluje i zabíjí...
našel se nebo se hledá...
jí, spí... drží dietu a nespí...
je smějící či rašící...
mračí se nebo jen kouká...
miluje nebo je lhostejný...
....
....
....

žije či odumřel...
zemřel...

to je rychlost...
jdu si dát malinu...

16.11.2024 01:35:39 | zelená vílareagovat

s tím který jde... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

svážu lano... veskrze vždy je řešení...

16.11.2024 01:24:22 | zelená vílareagovat

leze leze na kameně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

bůh na míru? a nemáme ho každý v sobě, tedy já ne... asi nejen já, ale ti co v něj věří? nemají toho svého, každý zvlášť?
asi se sestavit dá... ale já tedy raději budu dřepět v lese a pozorovat jehličí či listy...

16.11.2024 01:21:44 | zelená vílareagovat

vyzařující... Publikoval(a): enigman | Básně » Ze života

kde začíná křehkost, tam je dobře...
a půl království za princeznu... snění je sen, ale moc hezký... a někdy se plní...

pozoroval jsi někdy děti? jak jsou brutální? a jsou si za svým, neptají se... ale když se zeptáš, odpovědi ví... a jednou vyrostou a ptát se začnou...

16.11.2024 01:17:23 | zelená vílareagovat

vanem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

hezká náhoda... nebo ne?

16.11.2024 01:09:06 | zelená vílareagovat

nefiltrovaná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

je fajn ten filtr, něco si prostě nepamatujeme, jen víme, že to bylo.., a co???? nic
kým bych byla bez toho? byla bych stejná? chtěla bych být stejná... asi jo... :-)

život je fajn... moc fajn... můžeme vidět, slyšet, naslouchat, dotýkat se, být touhou, toužit, tančit, zpívat, hrát na cokoli, zalévat květiny a povídat si s nimi, mít, vlastnit, dávat... psát si básně na papírky nebo je dávat z voleje... chodit, nechat se tetovat... mluvit, mlčet, slyšet, naslouchat...
na začátku můžeš mít napsáno cokoli, ale je uprostřed a dál než uprostřed a taky je konec... a možná že režii vezme život, ale tebe ne...
dotýkej se čehokoli a získáš všelicos...

16.11.2024 01:06:50 | zelená vílareagovat

v let té... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

musíme se cílit k tomu kdo volá? nebo ho jen prostě slyšíme a vyslechneme?
musí volající ztratit vše, aby se našel?
jela jsem ze školy a tam klečel někdo žebrající, se psem, zastavila jsem se, kapuce na hlavě, rukou nastavoval, zastavila jsem se, povídám, psa si vezmu a postarám se, a vy pane, jděte do práce, najdeme společně něco... zalezl do bundy a nic...
hvězdy voní, noc voní a já si dnes dopřála tuhle vůni...nekonečnost v kostkách z lega...nestavím nic, jsem...

naše nabídka neznamená vždy přijetí...

16.11.2024 00:56:05 | zelená vílareagovat