Nalezeno 328 záznamů. Zobrazuji 221-240.
Kdysi mě upoutalo jedno haiku jakési autorky Mia "První tah štětcem/Jakou tvář mi dnes asi dáš?/Jsem tvoje múza". A mě napadlo - jakou jinou, než tvář múzy tance a poezie Erató...
Je mi milá ta představa, že snaha žít naše životy dobře by třeba mohla zpětně napříč časem aspoň trochu umenšit Jeho utrpení...
Ten den byl k nepřečkání. Při sobotním čtení se několikrát přistihla, jak plánuje cestu k Mistrovu hrobu. Stěží přes den držela svou mysl v Šabatu, jak Bůh stanovil. Konečně je tu noc. Brzy bude svítat...
Marie konečně ulehla. Kdyby tam nebyla, neuvěřia by tomu. Bolest vystřídala podivná otupělost. Už neovládala svou mysl. Vzpomínky se vynořovaly samy. A odvíjely se zpět. Přes nedávnou minulost, dětství, hluboko do historie.
Zvuky kročejí na studené dlažbě se ozvěnou vrací od kamenných stěn. Světlo z vitráží osvětluje pašijové fresky na zdech. Dvě postavy kráčí k oltáři. Šeptem diskutují o Mistrově odkazu. Kdyby dnes zněly zvony, právě by odbily třetí popolední...
Podivný den. Na patře má stále hořkost bylinek od večeře. Realita se mu slila se snem. Probouzí se v zahradě, slyší hlasy a vidí světla pochodní. Chce Ho chránit, předstupuje před něj, tasí. A neví, že za pár hodin se k němu strachy nebude znát...
Vrací se od kněží a stále neví, jak je to možné. Ještě si pamatuje, jak se k nim připojil po Jeho kázání na hoře. Jedna část mysli Ho miluje a ctí nadevše. A druhá Ho zradí. Jako kdyby ji ovládlo zlo. Dokázal tomu vůbec předejít? A jak s tím žít...