Básně autora Káňátko
Nalezeno 250 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Při večerní procházce mne potkal pocit hladu a vznikla z toho tato báseň, protože ve všech obchodech bylo zavčeno. Dokonce i v té večerce...kde by to člověk nečekal...A možná je v tom skrytá i metafora...
Když máte chu´t v zimě hrát si s jarem :-)
Toto je takové přání všem mým přátelům, kamarádům, spřízněným duším -zkrátka všem těm, které mám ráda. Záleží mi na vás všech a chci vám předat své Slunce do duší.Jsem ráda za to, že vás mám a mohu šířit radost.Buďte šťastní a veselí...
Taková postupně sněžná báseň...
Když se toulá pláč :-)
Tak na smysl této básně si prosím přijděte sami. Nemám ráda anotace !!!mOžná se váže k něčemu, co může potkat každého z nás.Někdy něco chceme, ale rozum nám říká, že to není možné...
Takový rybář může být v každém z nás.:-)
Vlastně ani nevím, jestli ji mohu opravdu zařadit do sekce příroda. Prvků přírody obsahuje mnoho, ale jsou to hlavně metafory vtělených pocitů mísících se s barvami prožitků..
Taková unavená (podivná) báseň, která mne napadla na cestě domů prosluněnými ulicemi.
toto je jen takový pokus o něco krátkého.Napadlo mne to při raní cestě zamračeným městem do školy.
Za tohle jsem dostala čestný uznání v Brněnském kole :-) M"j jediný literární úspěch :-D
Nuda.Lépe tuto báseň vyjádřit nemohu.
Hledání bílého jelena, to je něco jako čekání na Godota, ale v trochu jiném smyslu. Hledání něčeho, co existuje, avšak nejsme toho hodni.
Láska tvá z dlaní ztrácí se mi
Slunce na nebi svítilo a mrak jej zakryl zmámen růžovými paprsky podivných bohů.
Nevím, co napsat.Můžete si ji vyložit,jak chcete.Mě se teda moc nelíbí. TO, když slunceční paprsky pohasínají, když to ,co v člověku létá, je přikováno.Tot z křídel, která chtějí létat ale momentálně nemohou, jen na chvíli nemohou.snad jen chvíli.
Byl jednou jeden vítr, který se bezhlavě zamiloval do víly jménem Líska a ona do něj. Jejich láska, ač jim nebyla souzena, přetrvala na věky věků. A Líska, ačkoli uhynula, žila dál.
Není vše takové, jak to vypadá. Každý si může najít svůj úhel pohledu. I tato báseň je taková. Každý ji může pochopit jinak, ale ten pravý význam snad nikdy nenajdete. ,,Carpe diem "
Spadl most do duše a lidé se báli starých umění.
Automatické psaní vznikající při šíleném návalu trémy a zoufalství.zoufalství myšleno spíše v pozitivním smyslu.