Básně autora Calypsó
Nalezeno 84 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Proboha...je to fakt příšerně černé a pochmurné, na druhou stranu to má přesně takovou formu, jakou to má mít. PO technické stránce se mi to fakt povedlo, i slovně, ale ta atmosféra, ten ráz!!:(
Po jednom zajímavém vyslechnutém rozhovoru.
Zase jsem potkala toho démona s medovýma očima.
Nepodalo..ne, nepodalo..:(
Co dodat.Další jedna z upřímných, co přišla, a odešla..
Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát
Jsem zamilovaná a pořád na něj myslím..a když jsem šla včera domů, takse mi naskytla krásně lyrická chvilka.
Je to o mém životě, jeden z těch upřímných výkřiků..S poděkováním panu Máchovi..
Tahle báseň se jmenuje Moře, ale není o moři..
Poslední verš plus písmenko pod ním není překlep. Původně se nabízel rým "z ledu", ale já jsem to prostě chtěla mít takhle. "Z ledu" jsem ale neopustila, a proto je jen naznačené. Omlouvám se pokud jsem vám zkazila tajemství:)
Původně měla mít tato báseň jen dvě slova - Jsem verš. Připadalo mi, že vyjadřují všechno, co jsem v tu chvíli cítila..to bych ale nesměla být básník, aby mě nezačaly hned napadat další metafory, jak pojmout verš.
Slova mi šla opět na jazyk .. takže jeden ze spontánních pouličních bardských zpěvů
Vyznání městu
Člověku, kterého si nesmírně vážím a kterého zbožňuji a obdivuji. Byl zázrak, že jsme se potkaly. V tak velké štěstí jsem ani nevěřila.
Začala jsem psát a jelikož jsem měla u ruky zrovna literární teorii, udělala jsem z toho stanci.
:( Velmi velmi upřímná báseň, co mi přirostla k srdci.
Svět už není to, co kdysi býval.
Moje duše jenom k temnu spěje Všude plno smutku, beznaděje.