Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Vzpomínky schovám si do květináče, zasadím své srdce ať si pláče a zaliju ho kapkou vody. Přisadím k němu kousek lásky, bez soucitu a bez nadsázky a budu doufat v lepší doby.
Sejít jsme se nemuseli a přec jsme se sešli, přeju si ať v cíli víme, že jsme darmo nešli. Sečti jedna s jednou k sobě, touhu, lásku, něhu k tomu, pak poznáš, že patřím k Tobě, příklad vyšel zůstat spolu.
Vlak jede ze stanice, píská, vzdálená chvíle nebo blízká, mizí a běží do dáli. Průvodčí mává, ať už fičí, srdce mé steskem pláče, křičí.. Vím lásko, musíš teďka jít, nezbývá než o nás dvou snít..
Našel si ve mně místo co zelo prázdnotou, přeju si, aby nám to vyšlo, Tobě, mně, nám oboum.
Zabydlel ses mi v duši, bez pozvánky si přišel, bolest si nechal zrušit, že je Ti krásně křičels. Objednal´s tisíc laskomin a spolu jsme je snědli, toužím zas býti u těch chvil, kdy polibky řeč vedly.
Scházíš mi miláčku, je to tak zvláštní viď, měla jsem všechno, náhle zas nemám klid. Scházíš mi miláčku, tolik moc chci Tě mít, přijď prosím ke mně už a navleč jehle niť.
Ať je venku zima, mráz či sněhová vánice, s láskou nám jde všechno snáz, není třeba čepice. Ať je venku horko, žár či dešťová bouře, když tvoříme spolu pár, je nám pořád dobře.
Toulám se chladivým večerem, za souzvuku sněhových vloček, upíjím čaj ze staré konvice a hlavou se mi honí tisíc věcí, přijď prosím miláčku - už brzy.
Upsat se ďáblu chtěla jsem, procházet život s kompasem a mapou plnou černých teček, pak prožít s ním ráj na zemi a najít u něj zázemí, abych nemusela brečet.
Děkuju, že jsem si o Tobě mohla udělat poslední obrázek, děkuju, že si mi pomohl pochopit pravdu, za záda házím teď poslední oblázek s vírou a nadějí, že lásku najdu.
Možná sis myslel, že mě předěláš nebo o kousek mě změníš, stěží s tím lásko něco naděláš, co bylo včera dnes už není. Zas budou kytky kvést, zelenat se tráva a ptákům bude do zpěvu, nechme čas plynout, já mám Tě ráda a toužím po Tvém úsměvu.
Správné barvy mi jaksi chybí a taky trochu správný um, malovat Tě se mi však líbí, tak prosím lásko hezky stůj.
Zkoušel si někdy vyprat duši na bavlnu, či na vlnu, zkoušel si někdy vyprat duši a smazat z ní zas všechnu tmu? Zkoušel si někdy vyprat duši, vím, že to nejde, ale co kdyby, skrvna stejná jak na ubrusu a v srdci jenom pochyby.
Půjč mi své srdce do mé dlaně, chci si ho jenom pohladit, nechci se tvářit ustaraně a nechat to tak jenom být. Půjč mi své srdce do mé dlaně, jen na chvilku ho pochovám a do rána Tě budu šeptat, že Tě moc ráda lásko mám.
Tak mám hlavu popletenou, pomotanou vlnkama a zmateně si v tom plavu a nevím, co s rukama. Tak mám hlavu popletenou, jsem Tě plná po okraj, doufám, že si na tom stejně a přijde už jenom ráj.
Celý život něco hledat, to je našim osudem, ale kdo to bude dělat, až mi tady nebudem? Tak Tě hledám, když jsem tady, dokud dýchám tento vzduch, chci být s Tebou dohromady a ztratit z Tvé lásky stud.
Tisíckrát kamenem házím dál do neznámá, tisíckrát běžím zpět a křičím, mám Tě ráda. Čas je však krátky a je ho málo, v duši zůstává rozestláno a zas usínáš sám a já v hlavě Tě mám. A tak Ti píšu ze své touhy, někdy verš krátký, někdy dlouhý.
Pár slůvek, rad slabikařů, pár pravd a pár rad lhářů, vem si zítřek, když chceš včera, život jde dál a je změna.
To slovo možná, myslíš že poznáš, když schová se večer za mráky. To slovo možná, myslíš že poznáš, až budou se dít zázraky.