Díla autora Juhunka
Nalezeno 47 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Byla jsem jako vždy nad věcí. Důstojně jsem uvítala skutečnost, že mohou nerušeně do noci číst knihy a filozofovat, aniž by mi někdo spílal, že jsem učená slepice.
Možná si nepomůžeme, honíme-li se za dalšími...
Odpověď Jarce na báseň d(D)ali by nerozuměl
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
"Pořád hodný být nemůžeš, do dá rozum. Ale je třeba být hodný v pravou chvíli… Já myslím, že to je to nejdůležitější v životě.“
(Fejetony, sloupky » Ze života)
Doba se změnila, jenže s režimem se nemění člověk.
(Pohádky, bajky » Pro větší děti)
Tentokrát ale na tom placáku seděl ptáček a tvářil se zasmušile. Byl o něco větší než vrabec, nijak nápadný až na to, že měl podivný tlustý zobák – jako papoušek.
Játrům se odedávna říkalo „Orgán života“ a byla ceněna víc než srdce a mozek.
Margita, Tibor, Eva – kamarádi
Ale Tibora miluje ona, a zná ho mnohem dřív než Eva! Už od malička. A od loňska dokonce bydlí ve stejném paneláku jak on. Když jí loni při povodni zahynuli oba rodiče, byla zrovna u tety na prázdninách. A tak už tam zůstala.
Jedna matka se pokusila jednat s nejmenovaným prestižním podnikem. Bylo jí řečeno, že peníze by dali na odstraňování následků drogové závislosti. Když matka namítla, že využití volného času pěti set dětí je nejlepší protidrogová prevence...
Tak na tohle už si zvykla. I když potkat ho tady – na zájezdu u moře – to je fakt pech a je to k vzteku. No ale – přece neuteče. Ostatně není ani kam.
Brzy uplyne 10 let od úmrtí milé paní PhDr. Dagmar Tejnorové. Ti z Vás, kteří navštěvovali antikvariát v Dlážděné ulici v Praze a znali ji, si se mnou určitě rádi zavzpomínají.
Má-li člověk nastudováno pouhých deset lekcí z angličtiny a dvě malé děti, pokusy vyhrát v konkurzu obvykle selhávají.
(Pohádky, bajky » Pro dospělé)
„Neumřu, motýle. Vidíš mé dítě? Z toho vykvete jednou celý růžový keř. Budu žít věčně.“
Babička mě po smrti rodičů nějak nezvládala. K zápisu do tanečních mě donutila podrazem, bezprostředně poté, co si na schůzce rodičovského sdružení téměř všichni kantoři stěžovali na nevhodné dotazy, které jsem jim kladla,a na neochotu se podřizovat.
Lehko do jámy spadnout, ale ven někdy pomůže jen Pán Bůh…
Když o tom po letech přemýšlím, s největší zodpovědností přiznávám, že jsem si ho vzala kvůli jeho matce. Já jsem maminku ztratila při železničním neštěstí ve svých dvanácti letech, není tedy divu, že jsem si hledala novou.
Několik rozjařených mladých mužů a žen na palubě výletní lodi Vltava mezi sebou vítá urostlého kapitána a u baru připíjejí na jeho zdraví. Ten slaví své pětatřicáté narozeniny a tvrdí, že se nikdy neožení. Leda se zcela mimořádnou ženou.(pro oddech)
Dolík v březovém háji, do kterého jsem zalézal a snil své klukovské plány, jsem sotva našel – a „je mi malý.“
Toho dne jsem byla obzvlášť smutná. Snad proto jsem se vydala na hřbitov, pod jehož náhrobky neležel nikdo z mých blízkých. Drobně mrholilo, spadlé listí šustilo pod mýma nohama, a já cítila svou opuštěnost. (na přání zasílám něco oddechového)
Dělá to tak, protože jsem Romka. Myslí, že jsem hloupější než ostatní a že mě musí povzbudit. Ostatním romským žákům taky nadržuje. nenávidím ji za to, že ke mně není přísná jako ke Gojínům.
Karim samozřejmě ví, že není hanba přivézt si z Evropy světlovlasou ženu. Naopak! Ale dítě musí být potomek rodu. Co – dítě – kluk to musí být! Holka není nic! Dovede si představit, co by u nich Álu s Bětkou čekalo!