Díla autora JA.RO.
Nalezeno 39 záznamů. Zobrazuji 1-20.
O vděčnosti za to že máme naději, která sahá až za hranici života... (a někdy je dáno tu naději pocítit téměř hmatatelně)
Básnička vznikla na základě jedný přednášky... Chvilku jsem měla pocit, že něco chápu.. jako kdyby ty různý teologický pravdy najednou zazářily v jasným světle... a bylo to krásný... ale když jsem se k tomu chěla později vrátit, bylo to pryč.
... podělaný podvečer pitomého pilného pracovníka... (a ti, co mi tu práci furt mění, že to musím dělat furt dokola budou dneska spát!!!)
Ema zpívá: "tancovala žížala..." furt dokola a dál to nevím... hodná teta jí to teda opravila aby mohla dozpívat.
měli jsme návštěvu... toto je poznatek - Ema = 2,5 let... básnické kvality nic moc, ale za obsahem si stojím na 200% - je schopná mlátit foťákem do notebooku!!!!
.. první jarní oheň v lese... aneb báseň trochu pohanská (indiánská)
...za Emu, Petra, Viléma, Olgu, Blažu, Helu, Jirku, Martina, Jitku, Moniku, Slávka, Luboše, Václava, Zuzku, Kláru, Ivanu, Ivu, Terezu, Ladislava... a spoustu dalších...
straší mě v hlavě to slovo Yggdrasil... ale mytologii nečekejte, je to o přírodě
... dlouho jsem přemýšlela, jestli ju sem mám dát, protože je to takové tuze osobní.. aneb reflexe nad reflexí ze spirituální teologie
možná bych tohle mohla nechat ještě trochu vyhnít v šupleti... ale v šupleti "na disku" mám takový chaos, že už bych to tam asi nikdy nenašla. takže tady je to víc v bezpečí.
takový zamyšlení nad odvahou, kterou je potřeba k tomu abych uměla říct: "Odpusť"
mám už dlouho jedno dvojverší, a když mě napadlo toto, měla to být omáčka kolem toho dvojverší... ale nakonec to chytlo jinej rytmus a nějak se to osamostatnilo...
tuhle mi psal jeden z vás, abych prej už konečně něco napsala... a prej jestli mě nic nenapadá, že mi posílá pár vhodných univerzálních veršů... ukázka: chceš-li psát o životě na vsi, pak je vhodný verš "bábě - hrábě"... O.K. má co chtěl... POZOR BLBOST!
... přišla jsem na to, že píšu z přetlaku, vůbec nemám potřebu psát optimistické básničky.. protože hezký a dobrý věci mi přetlak nezpůsobují.
je to tak jasný, tak pěkný, tak moc po tom člověk touží.. jen to uchopit, ale nejde to, nemám na to "chápadla"...
Absurdní zkušenost: Jednou jsem byla na nějakém chatu, abych to zkusila o čem to je... byla to nuda, tak jsem se zaregistrovala ještě jednou a začala se sama se sebou hádat.. a pak se ke mě přidali ti druzí... a pokud jim nevypli proud, hádají se dodnes.
... není to depresivní, je to fakt... nějak mi dochází, že jsem všeho schopná všeho, kromě skutečného dobra... a ta devastace je tak rychlá, čekala bych od sebe, že odolám delší dobu...