Výběr autora Rozmarýna

Tato už je taky starší, ale když mně se tak líbí... tak ji sem musím pustit :-).

Vím já, kde se bere přání vplést se jako rudá stužka do tvých vláčných kadeří?   Zvláštní smyslů pookřání, já list, ona ostrá tužka hýbe s vůle

...mrholení se změnilo v husté sněžení. Tak ať po nás přijdou závěje *.

Ve dne ticho po pěšině, při starém je nové slepé a líznuté ego tepe;   v noci kostlivci ze skříně (oprašují kosti), dítě žádá akceptaci, avšak -

...další mrholení :-).

Komunikujeme skrze perleťová nanovlákna; co je ale jejich cílem? Napravený hříšník v bílém? Či jen pouhý rušivý komunikační šum? - - - Kdo to ví

Ráda bych tu uveřejnila další sérii minulého mrholení, obrazotvorného, hrajícího si coulem s aliterací, co se snad i trochu povedla... básnicky :-).

Indigové peklo, azurový ráj; co to vidím na dně moře? Snad ne modré z nebes hořet?...

Taková jednohuba, neprecizní... a kdo ví, třeba tam ten alkás někdy někdo zahlíd :-).

Bůh ví, po čem touží duše; čmárá si to jednoduše. Na preciznost není čas, pečlivost jí láme vaz.

Po chmurné řádce trochu odlehčíme, - hrátky se slůvky... průsvitnými :-).

Pár průzračných skleněnek až na samotné dno duše kdesi zakutálelo se.   Prapodivně navenek jeví se lesk skleněnek; pableskují hluše, když tančí

Zima stále vlezlejší, tak přitopíme... řádně vyschlé dřevo dobře hoří, zachovalý papír by mohl taky...

Vrací se mi jako ptáci, z teplých krajin přilétají, z krajů Sluncem provoněných, dnů, kdy prosté bylo žít. Jemně klovou na okýnka a čiperně se mě

Vysněná. Starší báseň o niterném přání, které přetrvává.

Její Jasnost Jeden, druhý pohled bokem napětí se vznítí brzy. Jeden další pohled drzý mrknu stranou tmavým okem.   Dobrovského slunečnici stáčí

Dojde-li duše k přijetí, přichází čas na...

Zúčtování Věci jsou v pohybu - 
a tak to správné je,
stálé se promění
dřív, než se naděje A tuším naději
na dně své sklenice,

Existenciální. Báseň naplněná nejniternějšími obavami, týkajícími se smyslu lidského života. Při psaní na mě dýchl A. Camus a jiní postmoderní filosofové.

Stojím na nástupišti, značeném číslem čtyři, denní provoz sleduji, co přijíždí a kam míří. Kola souprav vřeští, výpravčí to znavuje, mračno otazník

Přiznání předestřené na čistě prostřeném ubruse.

Vyslovím duši svou,
vyslovím měkce do misky ze spojených dlaní,
a pak Ti vypovím, smířlivě vypovím,
nejniternější z mých přání. Proš

Tentokrát podzimní kousek, o který jsem se s vámi, rovněž zpětně, rozhodla podělit.

Máme, méďo, naději? Nemá příběh o nás dvou malou vadu na ději?   Rád bys, abych byla Tvou. Snad že city budou v prachu dříve, než se nadějí.  

Na Valentýna trochu netradiční kousek; inu, počtěte si sami...

Tanečničina touha ~ Jak jen mi schází ta syntéza pohybů; nad parketem v ladné otočce vlát. Vznášet se s lehkostí vzdušného poryvu, toužím vřít, s

A můj svět...

Smrštil se, pak rozprsknul,
sladký nádech - na rtech sůl,
proudy vření unášena, a já - rozechvělá žena - jako vločka
ve Tvých dlaních

Ovíjená vinnou révou.

Ovíněná ~ Přivřená víčka a duhovky pod nimi  pohltí ve střípku rozetlé hodiny,  pod těmi pohledy cele se obnažím, zeleným listovím poddajně obraš

Repríza zářijového Podzimněžnění. Nechť v tyto chladné dny prohřeje a potěší i vás.

Podzimněžnění ~ Až dny školní pominou a já Tě zahlédnu stát u mých dveří, svět si sundá brýle a kontury se rozplynou; bude nám moc mile, i hlad

Název opět přejatý od stejnojmenné písně v podání zpěvačky Navarové. Přeji všem pěkný deštivý den.

Prší mi myšlenky, vzpomínky, city, 
soustavné mrholení, 
a kapky kap, kap, kapou
na vrátka do duše, v duši chvění. Prší mi myšlenky, v

O lásce a jejích náhražkách.

V duši chlad, zadními vrátky se vkrad.  Smělými doteky zahřívám tělo, jako by v dešti se rozpíjelo.  Je mi zima, příteli, je mi chladno, když těl

Čas bych prosila...

Čirá Pálava v plastových kelímcích, zčeřená hladin(k)a, vzpomínek na tisíc. Blízká dálava; upřímných srdcí smích, průsvitné krůpěje kanoucí po lící