Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
každá hora má prý svého velekura... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
včera jsem s dětma zpívala dupy dupy dup, oni zas cupi cupi cup... houfem ovečky.... i ty co nemluví dupaly...
zázrak...
voní...
kouzlo prostě vždycky voní...
08.04.2017 04:36:50 | zelená vílareagovat
když vstoupíte do neznáma... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
když vejdeš do domu, kde žiju, uvidíš na zdi fotky...vzpomínky... když otevřeš dveře ucítíš dědu, jeho ruce.. v kuchyni je stůl, lidská práce... fotky na zdech... vzpomínky...andělé... obrazy... kameny... květiny...
nekradu... jen vnímám...
https://www.youtube.com/watch?v=w6PATsUv_BU
08.04.2017 03:46:58 | zelená vílareagovat
když večer padá na tábořiště... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ironie...
https://www.youtube.com/watch?v=Jne9t8sHpUc
08.04.2017 03:34:21 | zelená vílareagovat
když se otevřou okna... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je...
08.04.2017 03:25:28 | zelená vílareagovat
uprostřed dne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ale nakonec jsou tím nejpůvabnějším okamžikem... přírodně, lidsky...
https://www.youtube.com/watch?v=_fbZiUd7SKA
08.04.2017 03:17:28 | zelená vílareagovat
broučí cvoci... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jak magické občas bývá slovo ne... kolik překvapení sebou nese...
není to tak dlouho, kdy jsem přemýšlela o minulosti... a vzpomněla si na jednoho muže Michala... vzpomněla jsem si prvotně na ten čas, na tu dobu, kdy jsem hledala, kdy jsem chtěla věřit... kdy jsem pracovala a on byl manažerem... mně bylo devatenáct, dvacet... jemu o kus víc... já se tehdy prokousávala vírou a nevírou, důvěrou a zklamáním, hledala jsem sebe a důvody proč... a objevil se tenhle usměvavý člověk... jeho úsměv jsem si zamilovala za pár okamžiků... řešila jsem studium, práci, sebe... a zjevil se...vtipkovala jsem... pamatuju si, že šel na operaci a já vtipně glosovala a má nadřízená řekla, jak to nevhodné bylo, ať mu zavolám a omluvím se... že takto by naše spolupráce s tímto přístupem nefungovala... osmělila jsem se a zavolala... omlouvala jsem se... a ten okamžik se mě tenhle člověk zeptal, proč se omlouváte? a já odvětila za nevhodnost... cítíte to tak? ne... proč tedy spolu mluvíme? mlčela jsem... někdo vám to řekl, předpokládám... ne, lhala jsem... cítila jste ze mě nesoulad? nikoli... pak zbytečně se omlouváte...když jsme se později viděli, usmívali se... glosovali... jděte mi zjistit tohle, tohle co jste zhodnotila se mi nezdá... jděte sám, já jistě to jinak neuvidím... znejistěl a šel... tenhle pětadvacetiletej kluk mi tehdy prostotou nepovýšenosti dal důvěru..když nás později rozvážel v noci po inventuře sdělil jen tak kolegyni... je chytrá, vtipná, krásná a neskutečně ironická... ona mi to vykecala... děkovala jsem mu za to...
nedávno jsem špízlovsky ho našla na netu... tenhle Michal mi naučil mít rád díky jeho sympatiím... zvažovala jsem napsat mu dopis a a poděkovat... je pořád stejnej a já pořád stejně děkuju... :-)
plameny a tak...
08.04.2017 03:00:19 | zelená vílareagovat
lesem za černým čápem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
ten svůj domov si nosíš sebou...
08.04.2017 02:26:31 | zelená vílareagovat
vykloněný... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v jednom místě u moře jsem nalezla tmu...
a nalezla svit hvězd...
stála jsem a dívala se a kamarád na mě bafnul... co tu děláš, vykřikla jsem... co tu děláš ty? já? já venčím psa... já taky, zasmál se...
nepůjdeme dál?
tak jo...
a tak jsme šli... byly dvě hodiny ráno a my se procházeli... nemluvili jsme, jen občas vidíš psy? vidím.. prima...
dej mi ruku řekl kamarád...
musím? usmála jsem se...¨
nemusíš nic...
a tak jsem mu ji dala...
šli a drželi se za ruce dva nejodlišnější lidé na světě...
mlčeli jsme a proto jsme si rozuměli
dívali se na hvězdy
a bylo nám dobře, troufám si říct
proč jsi šla sama takhle v noci ven, najednou se zeptal...
chtěla jsem jít...
nezajímá tě proč já?
ne nezajímá...
...
nedáš si panáka pronesl
ne.. nedám...
a trochu vody a vína?
dobře, dám
seděli naproti sobě dva naprosto odlišní lidé
a popíjeli bílé víno a vodu...
můžeš mi říct pronesl...
je to třeba něco pronášet či říkat?
když jsme tiše, tak si rozumíme...
máš mě vůbec ráda?
mám...
a tak dva lidé, co jsou naprosto odlišní strávili spolu pár nočních hodin těměř beze slov...
třeba je to pošetilé a třeba zázračné...
08.04.2017 02:19:11 | zelená vílareagovat
les ve kterém nešumí listí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
šumí po svém...pro příchozí...Úsměv.Z
les ve kterém nešumí listí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
....."Musíme své stromy chránit.Já jsem v tom svém zažila čtyřista shození listí.Zahynu,když se nebudu moci napít mízy,která se tlačí vzhůru,když
listy začnou pučet.Buďte ve střehu,ptáci.Bude třeba zobáků,drápů a ptačího
křiku...."Citace z knihy Avilion...
planí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
....být lesem...
les ve kterém nešumí listí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
Hodně hodně vzácný les... ST. :-))
25.03.2017 11:29:57 | Iva Husárkováreagovat
les ve kterém nešumí listí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
Moc pěkné :-)! ST
když vás probudí náhlé ticho... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...vždy je něco na spadnutí.....jen to pohotově chytit do otevřenosti
a nedostat tím mezi oči....../smích/.....Ji.Jo,Jo....už ospale
mumlám...tož jdu samu sebe konejšit k spánku...../úsměv/
P.S.Vždy mě to neomylně přitáhne k Tvé "slovesnosti"...
každá hora má prý svého velekura... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Příroda
....atmosféra v ponoření....jako obr s nohama zaklesnutýma v soutěsce a hlavou nad oblaky...