Básně autora Pferdgirl
Nalezeno 28 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Ztrácíme ty, jež jsou nám vším ...
Jednoho rána se probudila, cítila tíživý pocit na srdci, oči měla pevně zavřené, tu krutou samotu do morku kostí cítila.
Básnička kterou mi darovala K.r.i.s.t.y.n a která se mi nesmírně líbí :o) Moc děkuji :)
Jdeš sama pouští, kde slunce svým žárem spaluje, vítr do dun maluje, zrnka se na slunci třpytí.
Dívka klečí na kolenou, s kytkou v ruce, životem znavenou.
Jde mezi kapkami deště, a křičí "Prš ještě!" Smyj ze mě tu špínu.
V dálce svítá, slunce vychází, po louce se dívka prochází. Se samotou bojuje, i v davu sama je.
Kapky po okně stékají, mé oči pochopení hledají. Oči plné šedi a bolesti, kdo by je mohl životem vésti?
Mlha se z lesů zvedá, svou oběť smrt si hledá. Dívka přes les běží, dech popadá stěží.
Sen se mi v noci zdál, byla jsem na místě kde pod mými krok sníh tál. Šla jsem vpřed pomalým krokem, provázena jen mého srdce tlukotem.
Nad krajinou svítá, s mou duší láska zmítá. Jako anděl tu s jedním křídlem stojím, vzlétnou se ale tolik bojím.
Tolik toho ve mně je, mé srdce je plné naděje, že čas pomůže.
Já jsem tvůj zrak, já jsem po nebi plující mrak.
O člověku, kterého budu ještě hodně dlouho poznávat :)
Co má duše chce říct ...
Kdo se na to neptá?