Nalezeno 107 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Tak jsem se začetl do mojí 13 roků staré básničky a některé pocity zůstávají. Tato báseň je spíše o vnitřním rozložení, viny sám ze sebe a smutku, že neumím si více užívat toho co kolem sebe mám a lidí co mě mají rádi. Že nostalgie nad tím co nevrátím...
Pospíchám...tak nějak druhá v podobném znění, ovšem asi fakt jsem uspěchaný...něco to chce? Zastavit?!?
...jaro se nevrátí...
Při procházce v dešti, při jedné z kapek, jsem si říkal, co bude jednou až...
Jsem jiný než se navenek mohu zdát?
Přetvářka, ego nebo snaha zapadnout v dnešní době?
V nutkavosti ke spěchu, ze ztráty času ve strachu?
K zamyšlení? Bude nova doba přát lidem bez talentu, bez emocí, bez pocitů? Vše pod diktaturou technokratů? Budou city, slova, barvy zbytečné? Nebo mé obavy jsou zbytečné?
Někdy přemýšlím nad smyslem osudu
Mnoho myšlenek, málo odpovědí...
Skoro po třech letech... nová...
...s pohledem do vesmíru, kdy se rozum jeví býti pouhým prázdným papírem...
Tu bolest nelze popsat slovy...
Jednou přijde den, kdy vše bude poslední...poslední západ slunce, poslední slovo, poslední nádech, poslední myšlenka, poslední pocit, poslední...
Mám na duši takový zvláštní třes
Nutkavá netrpělivost, která mě žene stále za novými úkoly a cíly. Nutkavá netrpělivost, co mé duši nedá chvilku se zastavit. A odpočinout...Zná někdo také ten pocit, kdyš se duše třese a chvěje a nejde to zastavit???