Díla autora Hanuš
Nalezeno 253 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Zbavím se posledních pout, když bílé páry v nebi hynou, najdu své duše ztracený kout a labutě s hladinou v tichu splynou
Jdu dál z těžkých pastí a ledových krust, zbaven všech pout, dlaně mé teď ve svých drž a prosím nepusť, všechno nech volně plout
Tenkrát plamen dohořel, V mém zajetí z holých stěn, Ten havran ve svých proměnách, Zemí prázdnou jsem šel, A strach v sobě měl, Do duše mi někdo sáhl
Luna tápe, zbyl tu chladný stín, Vlci vyjí, možná zabloudím, Řekou skel se k tobě přebrodím, Jen pád můj teď zadrž
Excitement is breathing in my every cell, Standing here, I finally know I am doing well, Love is a code written down in a body, For me it is either you or nobody, Nobody else
In the silence of my heart, I am standing naked, risking another slide, by going deeper where my emotions never end, Is that love, which has always been meant?
S tebou jsem, a ten půvab křídel plameňáků, špatné chvíle co zebou, dám do sejfů a pevných zámků
I´ve lost myself, gliding high in the air, with peace of mind but some kind of despair, The sweetest pleasure I‘ve taken from that kiss, the innocent print that burns on my lips
Noc, vítr, déšť, proč láska dál nechce kvést? a motýl co bloudí v záclonách jsem prý já v různých proměnách
Za stěnou matných skel, hledám znovu cestu ven, cítím chlad z lánu zvadlých slunečnic, na holou zem padá to zvláštní, těžké nic.
Cleaning my soul, the mud I am drowning in, I am not getting further, inside the room I keep walking in
Touha v nás, ta láva v kráteru schovaná, přijde zas, dřív než se noc loučit začíná
Neznámí milenci v dešťi (odpověď na Sinatru)
Na piáno chci ti hrát, když noc se ztrácí, řeknu akorát,že smutek nesnáším,tou ulicí šel jsem rád,letní déšť smáčel mi kabát
Cítím, jak mě opijí tvůj hlas, Cítím, jak všechen smutek náhle zhasl, Za oponou matných všedních dnů, Nevnímám šum křídel havranů
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
Jako hřích mu to nepřipadalo, vše bral ve jménu vášně a lásky. Ale jednou to Báťuškovi stejně řekne. Jenže ne tuto neděli. Tak dobře se ještě neznají. Opatrně se rozhlédl, nasedl do auta a zkontroloval pohyb ve zpětných zrcátcích. Nic. Odjel z parkoviště.
Prostor,čas v rozmazaných konturách, Otáčí nás jak zrnko v ruletách, V neznámých planetách skryl se náš svět, Oheň sílí,svírá jej mráz a věčný led
Zahoď síť, ptáci chycení odlétnou, chci tě mít, tóny srdcí spojené jsou, Vezmi si můj štít, dál nebudu se krýt, všechny bitvy prohrané, chci víc pochopit.
Spánkem znavená jsou ta křehká motýlí křídla To láska smí být do všech pádů skloňována
S lehkostí jen tančit, zbořit vitráž barevných skel, zažít ten pocit,to mámení našich dvou těl, jednou křídla ptáků v nás nechají jen dlouhý stín, dál tu budu stát, na známých adresách zabloudím
Bosou můžeš mě klidně vést, dál tou ulicí s průzory nočních měst,a žádné loučení, vím, jsme si souzení...